V Etiopii se již více než šestnáct měsíců válčí. Probíhají tam masakry, popravy humanitárních pracovníků a znásilnění je používáno jako zbraň. V konfliktu by ale nyní mohl nastat zlom, přestože možná dohoda o ukončení bojů zatím příliš důvěryhodně nevypadá.
„Řekli, že zabijí mě i mou dceru. Odpověděla jsem, ať zabijí. Nezabili. Často se mi o tom zdá,“ vypráví etiopská žena své svědectví. „Znásilnili mě dva muži a mířili na mě při tom zbraněmi. Zneužili mě před očima mé dcery. Nemělo žádný smysl křičet, nebylo tam žádné právo, nic. Byla jsem na to sama,“ popisuje svůj příběh stanici BBC žena, které bylo kvůli její bezpečnosti změněno jméno na Melad.
„Pokud bych křičela, nebylo by to dobré pro moji dceru,“ pokračuje. „A tak potlačíte svoji bolest, ale jejich krutost vaši mysl nikdy neopustí. Jedinou možností je, aby to vaše utrpení nebylo vidět.“ Popisuje také, jaké to bylo žít ve městě poté, co ho ovládli tigrajští bojovníci. „Musíte se někam schovat, protože jinak vás znásilní nebo to bude váš konec. Pokud budete zneužití odporovat, určitě vás zabijí.“
Jedno z mnoha svědectví, která dokládají hrůzu války v Etiopii. Ta trvá už téměř sedmnáct měsíců. Melad také říká, že se jí dcera ptá: „Kdy bude mír?“ Velký posun v této otázce nastal ve čtvrtek minulý týden. Poprvé od vypuknutí krveprolití obě strany vyjádřily ochotu zastavit boje.
Samá slova, žádné činy
Minulý týden vyhlásila etiopská vláda okamžité „humanitární příměří“, aby umožnila vstup pomoci do severního regionu, kde miliony lidí čelí hladomoru. O několik hodin později na to reagovala druhá strana podobným prohlášením. Regionální vláda, kterou vede Tigrajská lidově osvobozenecká fronta (TPLF), vyjádřila připravenost složit zbraně za předpokladu, že ohroženým Tigrajcům bude dodána humanitární pomoc.
Ke konfliktu, v němž je páchání válečných zločinů na denním pořádku, se přidalo sucho a invaze kobylek. To způsobilo obrovskou katastrofu.
To znamená obrovský zlom v konfliktu trvajícím od listopadu 2020. Atmosféru naplněnou zejména hrozbami vyhlazením celého etnika a dalšími nenávistnými projevy to zcela proměnilo. Vždyť i nositel Nobelovy ceny míru a premiér Etiopie Abiy Ahmed vyzýval své občany, aby se chopili zbraní a „pohřbili“ rebely z TPLF.
Ahmedova vláda uvedla, že příměří by mohlo „vydláždit cestu k vyřešení konfliktu v severní Etiopii bez dalšího krveprolití“. Tigrajští rebelové souhlasili, ale zároveň upozorňovali, že kabinet by měl jít „nad rámec prázdných slibů a podniknout konkrétní kroky k usnadnění neomezeného humanitárního přístupu do Tigraje“.
Prozatím se totiž tolik potřebné uvolnění pomoci omezilo pouze na slovní vyjádření. Pochyby také vyvolal fakt, že příměří bylo vyhlášeno bez jakékoli konzultace nebo rozhovoru s druhou stranou. Navíc nepadlo ani slovo o tom, jak se konvoje s humanitárním materiálem dopraví do Tigraje po silně militarizovaných silnicích.
Čtěte také: Tigrajské jednotky se blíží k hlavnímu městu Etiopie. Příměří je v nedohlednu
Také nejsou žádné zmínky o tom, že by Etiopie v regionu obnovila bankovní a komunikační služby, které jsou od července přerušeny. „Naše pozice je jasná,“ řekl poradce TPLF a bývalý etiopský diplomat Fesseha Tessema webu Al Jazeera. „Jsme připraveni dodržovat příměří kvůli humanitárním operacím a obnovení veřejných služeb. Ale zatím nedošlo na místě k žádnému vývoji.“
Vůle pozastavit boje je tedy trošku více patrná na straně rebelů, přestože v její deklaraci byli až druzí, což dokazuje, jakým strádáním si sever Etiopie prochází. K ozbrojenému konfliktu, v němž je páchání válečných zločinů na denním pořádku, se totiž přidalo sucho a invaze kobylek. To způsobilo obrovskou katastrofu, která se neomezuje pouze na Tigraj, v níž lidé trpí hladem.
Znásilnění jako válečná zbraň
Příběh na začátku článku byl jeden z mnoha. Sexuální násilí se totiž ve válce v Etiopii stalo zbraní. Důkazy o takových činech se objevují na obou stranách. Mnohdy se jedná o znásilňování žen více muži najednou a za svědectví lidí stejného etnika. Jasně to tedy naznačuje, že sexuální násilí má za účel terorizovat a ponižovat oběti, potažmo pak jejich národnostní příslušnost.
O zvěrstvech tigrajských jednotek získal svědectví reportér BBC Kalkidan Yibeltal. Kromě příběhu Melad popsal i tragický útěk mladé ženy z malého města v Amharsku. Prchala před postupující TPLF, která desátý měsíc války zaznamenávala územní zisky. Rozhodli se proto s manželem a malým synem přesunout do jejího rodného města, protože vesnici docházely zásoby. Rodinu ale potkal kontingent tigrajských bojovníků.
Ti měli podezření, že manžel je vládní voják, a začali je vyslýchat. Byli převezeni do domu u silnice, kde je v přítomnosti jejich syna zbili. Když se otec rodiny snažil bránit, zastřelili ho. Potom dva tigrajští vojáci v přítomnosti syna mladou matku znásilnili.
„Pamatuji si, že můj syn hodně plakal,“ vzpomíná. „Všude byla krev… Mé tělo krvácelo. Nohy mi znecitlivěly. Nemohla jsem se směrem k synovi ani pohnout,“ popisuje hrůzostrašný zážitek. Podobné zločiny ale páchají i vládní vojáci. Svědectví o jejich řádění přinesla Amnesty International.
Nemáme jinou možnost než brát hladovým, abychom nakrmili ty ještě hladovější.
Stranou nezůstávají ani vojáci z vedlejší Eritreje, kteří bojují po boku etiopských vládních jednotek. Eritrejský prezident Isaias Afwerki je totiž vůči Tigrajcům nepřátelský a ačkoli Ahmed nejdříve jejich zapojení zapíral, nakonec mu pod tíhou důkazů nezbylo nic jiného, než ho přiznat.
„Do mého pokoje přišli tři muži,“ začíná dvacetiletá žena, které bylo změněno jméno na Letay. Amharsky mluvící ozbrojenci ji postupně znásilnili. „Byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. Ani nevím, zda věděli, že jsem těhotná. Vlastně ani nevím, zda věděli, že jsem člověk,“ svěřuje se.
Jak v Tigraji, tak v Amharsku nahlásilo sexuální zneužití zdravotnickým zařízením tisíce žen a dívek. Jen v prvních osmi měsících války to bylo 2200 případů v Tigraji a 940 v Amharsku. Tým odborníků jmenovaný Radou OSN pro lidská práva ale označil čísla za „podcenění skutečného rozsahu“ násilí.
„Je jasné, že sexuální násilí bylo použito jako válečná zbraň, která způsobila trvalé fyzické a psychické poškození ženám a dívkám v Tigraji. Stovky lidí byly vystaveny brutálnímu zacházení s cílem je ponížit a dehumanizovat,“ uvedla generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamard. A stejně tak postupovali tigrajští rebelové na dobytých územích.
Nejisté příměří
Takové příklady ukazují brutalitu konfliktu, který začal v listopadu 2020, kdy premiér Ahmed poprvé vyslal vojáky do Tigraje. Následně se rozhořela válka, v níž měla jedna strana za cíl odstranit vládu v hlavním městě Addis Abebě a ta druhá zlikvidovat povstání. Boje už vyhnaly z domovů miliony lidí.
Dlouhou dobu se zdálo, že TPLF a její podporovatelé se dostanou až k hlavnímu městu, ale vládním jednotkám, nově vyzbrojeným drony, se podařilo útok odvrátit. Bezpilotní letouny si ale vyžádaly životy více než padesáti civilistů. Napadení uprchlíků v Tigraji dronem označila Human Rights Watch za válečný zločin. Nakonec i díky tomu armáda donutila rebely k ústupu na sever.
Po zmíněném útoku na civilisty dokonce zástupce velitele etiopské armády Abedaw Tadesse pohrozil pozemní ofenzívou. Avšak měsíc od pohrůžky, v druhé půlce února, tigrajské síly zaútočily v Afarsku. Dělostřeleckou palbu pak zaměřily na obydlené vesnice a města, čímž vyhnaly tisíce lidí.
Čtěte také: Informační válka v Etiopii: Fakta překrucují obě strany, premiér však umí vypnout internet
Realita je taková, že dosud nebyla patrná žádná deeskalace, a to znevěrohodňuje uzavřené příměří. Navíc se objevují rozpory mezi jednotkami pod velením premiéra Ahmeda a nepravidelnými skupinami zapojenými do války na jeho straně. V posledních týdnech takových střetů vypuklo hned několik.
Příměří také přichází v době, kdy Kongres USA projednává uvalení dalších sankcí na Etiopii. Vládní představitelé si stěžovali, že tento návrh ohrozí „mírové iniciativy“. Možná i proto vyhlásili příměří. Roli Američanů také podporuje fakt, že byly zaznamenány lety americké armády mezi Addis Abebou a tigrajským hlavním městem Mekele.
I'm intrigued by this flight, it looks like a 🇺🇲U.S. Army King Air visited the Tigray region in 🇪🇹Ethiopia on 10 Mar 2022, likely Mekelle. https://t.co/2m8UdTIDcC
— Gerjon | חריון | غريون | ኼርዮን (Deactivated) (@Gerjon_) March 21, 2022
Důvěryhodnost tomu nepřidal ani vládě loajální prezident Amharska Yilkal Kefale, který o víkendu řekl místnímu tisku, že etiopská vláda pověřila národní armádu, aby dokončila přípravy na další fázi války. Příměří taky nejspíš nebude dodržovat Afwerki, jenž má k dialogu s TPLF zřetelnou averzi.
Jasné každopádně je, že Tigrajci potřebují nutně humanitární pomoc. Ta jim nebyla dodávána s přičiněním vlády laureáta Nobelovy ceny míru Ahmeda. K tomu všemu se přidává sucho ohrožující celý Africký roh.
Umírá dobytek a roste hlad
Měsíc před válkou podepsala etiopská vláda s OSN dohodu o zajištění neomezeného přístupu pomoci do Tigraje. Bohužel to nebylo nikdy splněno. Problémy s nedostatkem jídla mají ale i lidé na druhé straně Etiopie. Dopady na Tigraj však budou nejspíš ještě horší než na územích kontrolovaných vládou.
Zdravotník naměřil obvod paže dvouleté Nimo Abdi Duh pouhých dvanáct centimetrů. Trpí podvýživou stejně jako mnoho dalších dětí v Etiopii. „Postihlo nás sucho,“ říká její matka Shems Dire. „Nemáme mléko, které bychom mohli dávat dětem,“ zní bezradně. „Modlíme se k Alláhovi za déšť.“
V Tigraji je potom podle optimističtějších odhadů 454 tisíc podvyživených dětí, z nichž čtvrtina velmi těžce, a 120 tisíc podvyživených žen, které jsou těhotné nebo kojí. OSN se nyní snaží řešit nedostatek potravin na různých místech světa. Hladem je postižen i Jemen, Afghánistán nebo Jižní Súdán. Generální ředitel Světového potravinového programu (SPP) k tomu nedávno řekl: „Nemáme jinou možnost než brát hladovým, abychom nakrmili ty ještě hladovější.“
Vyšetřování novinářů z deníku New York Times odhalilo, že vládní vojáci popravili tři zaměstnance Lékařů bez hranic.
V Tigraji k tak krutým podmínkám ale dojít nemuselo. Jak už bylo zmíněno, vláda Etiopie je opakovaně obviňována ze zadržování humanitární pomoci. Její nelidský přístup však bylo možné pozorovat už před válkou. Pracovníkům OSN byl odepřen přístup do běženeckých táborů spravovaných Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ty pak byly do ledna 2021 srovnány se zemí a humanitární pracovníci, když jim nakonec bylo dovoleno vstoupit, se už jen mohli procházet v ruinách.
V Etiopii bylo také od července 2021 zabito přes dvacet humanitárních pracovníků. Vyšetřování novinářů z deníku New York Times dokonce odhalilo, že vládní vojáci popravili tři zaměstnance Lékařů bez hranic.
Potravinové situaci také škodí válka na Ukrajině. Ta zvedla ceny pšenice a kukuřice. Napadená evropská země je přitom pátým největším vývozcem této komodity a představuje asi deset procent celosvětového trhu. Obvykle také dodává polovinu úrody pšenice pro potravinový program SPP, který ji přerozděluje dál. Rusko je pak největším vývozcem pšenice a druhým největším dodavatelem slunečnicových semen.
Čtěte také: Hlad, zima a zoufalství, ale i špetka naděje od kulatého stolu. To je dnešní Afghánistán
Problém zhoršil i koronavirus, který narušil trhy a přepravní sítě. To vše ale nejvíce podtrhuje klimatická změna. Rekordní teploty v Kanadě, požáry v USA, sucho v Jižní Americe a záplavy v Austrálii. Všechny tyto pohromy se podepisují na potravinové nouzi v oblasti Afrického rohu. Tam navíc bylo několik posledních období dešťů velice chudých na srážky.
„Úroda je zničená, dobytek hyne a hlad roste, protože Africký roh postihují opakující se sucha. Situace vyžaduje okamžitou humanitární akci a do budoucna i důslednou podporu odolnosti postižených komunit,“ zdůrazňuje regionální ředitel SPP Michael Dunford.
K poskytnutí potravinové pomoci se odhodlala například Čína. Směřuje ji k zemím jako Somálsko, Eritrea, Džibutsko a Etiopie. Tím si nejen získává větší přátelství, ale chrání i svoje zájmy. „Čínská politika se tam v rámci iniciativy Nové Hedvábné stezky snaží investovat do rozvoje infrastruktury a agregace přírodních zdrojů,“ vysvětluje vědec z Middle East Institute Mohamed Soliman pro hongkongský deník South China Morning Post. Každopádně ani říše středu nedokáže region zachránit sama.
Etiopii nesužuje pouze válka. Zcela zjevné jsou tam i dopady již zmíněných klimatických změn. Stejně jako v okolním regionu tam hrozí vyloženě hladomor a extrémní humanitární krize. OSN tak nyní čelí velkému dilematu, kde ubrat, a kde přidat. I kdyby přidala právě v Etiopii, není bohužel jisté, že se její dodávky k nejpotřebnějším skutečně dostanou.
Ani přes krásná slova vlády tedy není stoprocentní, že se pomoc do Tigraje opravdu rozjede. Možné ukončení bojů by to ale mohlo hodně usnadnit. Tu katastrofu, jež tam buší na dveře, totiž žádné zbraně nevyřeší.
Zvěrstva, které napáchali a stále páchají bojovníci na obou stranách, jistě nebudou snadno zapomenuta. Zasévají ještě větší nenávist mezi různá etnika a rozdělují zemi, kde je stále rozhněvanějších více než sedmdesát národností.
