Rok bez diktátora. Jaká je nová Sýrie?

Ve vzduchu voní kouř z vodní dýmky linoucí se z nedalekých kaváren, na střechách postávají odstřelovači a na prostranství u historické citadely v Aleppu se pomalu srocují místní.

Povlávají nad nimi vlajky, které tu vídám prakticky na každém rohu. Zelená, bílá, černá a červené hvězdy – symbol nové Sýrie vedené prozatímním prezidentem Ahmadem Šarou.

Dav houstne, je pátek, skoro tři odpoledne. Za chvíli to začne.

Země si sice připomíná první výročí Dne osvobození osmého prosince, v Aleppu na severozápadě Sýrie ale oslavují dopředu. Dvouapůlmilionové město se z područí režimu Bašára Asada vymanilo už na konci listopadu 2024.

„Věřili jsme, že jednou vyhrajeme. Netušili ale, kdy ten zaslíbený den konečně přijde,“ říká mi u brány citadely Tarek. Kolem nás se rychle utvoří početný hlouček zvědavců, dětí i dospělých.

Na chvíli, kdy se mohl probudit do jiné reality, než jaká pod asadovským režimem panovala v Aleppu skoro dekádu, vzpomíná jako na zázrak.

„Mnoho cest po celé Sýrii bylo uzavřených, moct se spojit se svými blízkými proto bylo vážně zázračné. Během syrské revoluce jsem ztratil hodně příbuzných, obětovali jsme mnoho, tolik lidí přišlo o své domovy! Ale nakonec jsme vítězové, získali jsme naši vlast zpět,“ popisuje své pocity mladý muž v mikině a tmavě modré větrovce.

Jako většina Syřanů a Syřanek toho ví Tarek o ztrátě dost. Jeho sestra přišla o život loni v únoru. „Bojovala mezi povstalci. Ztratit ji takovou chvíli před vítězstvím bylo opravdu těžké.“

Barvy svobody

Ačkoliv se má dnešní odpoledne nést hlavně ve znamení oslav, válka je tu připomínána ze všech rovin. Terčem bombových útoků i úderů ze vzduchu se postupně stala majestátní historická budova i její široké okolí.

Citadelu obklopují ruiny kdysi výstavních domů, které se postupně staly přirozenou součástí městské krajiny. Na destrukci narazíte v té či oné podobě na každém kroku.

Další texty z reportážní cesty Jolany Humpálové po Blízkém východě najdete v rubrice Yalla na cestách.

Prostranstvím se rozezní údery bubnů i ostré tóny připomínající trumpetu a do prostoru vyhrazeného pro oficiální program vtancuje asi deset mužů v tradičních krojích. V rukou mají vlajky smetanové a červené barvy, postaví se do dvou řad – zatímco mávají, několik z nich se i s prapory točí uprostřed.

Po chvíli mezi ně vjíždí několik pickupů, které přivážejí další a další členy bezpečnostních složek. Část z nich nosí dlouhé plnovousy typické pro vládnoucí stranu, sunnity z Hajját Tahrír al-Šám. Všichni do jednoho mají na stehně připevněnou ruční zbraň, případně drží útočnou pušku.