Málokterá firma dnešního Silicon Valley je opředena takovými mýty jako Palantir. Vychází to jednak z osobnosti jejího zakladatele, jednak přímo z podstaty její práce: soustředí se na technologická řešení především pro armádní a policejní sbory. Stejně jako bájné kameny, podle kterých je pojmenovaná, ale má tato společnost svoje úskalí.
„Zprvu byla koule temná, černá jako smola, a měsíční světlo se lesklo na jejím povrchu. Pak se v jejím srdci objevilo slabounké žhnutí a pohyb a upoutalo jeho pohled, takže se nemohl odvrátit. Brzy zahořela uvnitř celá; otáčela se, nebo v ní kroužila světla. Najednou světla zhasla,“ popisuje J. R. R. Tolkien v knize Dvě věže jeden z bájných kamenů s názvem palantír. Slovo v Tolkienově smyšleném jazyce znamená doslova „to, co hledí daleko“ a označuje magický artefakt, který svému držiteli umožní komunikovat na dálku, ale především zahlédnout střípky z časově i geograficky vzdálených míst. Právě toto slovo si pro svou novou firmu v roce 2003 vybral investor a spoluzakladatel finanční platformy PayPal Peter Thiel.
Firma Palantir Technologies vzešla právě z PayPalu – konkrétně z nástrojů, které PayPal používal ve snaze odhalit finanční podvody na své sítí. Thiel měl vždy dobrou intuici na investice, takže vycítil příležitost a uvědomil si, že podobné mechanismy, jaké využíval PayPal, mají daleko širší využití. Právě Thiel je tváří nejvíce spjatou s Palantirem. Kromě zmíněné platformy je většině lidem známý i jako jeden z prvních investorů do Facebooku. V posledních pěti letech patřil mezi těch několik málo postav ze Silicono Valley, které aktivně podporovaly Donalda Trumpa. Byl to právě on, kdo se snažil v minulých letech i skrze návštěvy přímo v Bílém domě sblížit Donalda Trumpa a Marka Zuckerberga.
V technologickém tisku je pak Thiel známý pro své excentrické názory, které rád nekompromisně prezentuje. Jeho libertariánský náhled na svět ho dovedl k podpoře myšlenky vzniku nezávislých „států“, například na bývalých ropných plošinách uprostřed oceánu. V roce 2009 způsobil rozruch textem, ve kterém se v jedné větě kriticky vyjadřoval k rozšíření sociálních programů a volebního práva pro ženy. Pro Wall Street Journal před několika lety napsal esej, v níž tvrdí, že monopoly jsou prospěšné.
Poprvé, když jsem to viděl, říkal jsem si: ty krávo, ty krávo, ty krávo.
„Málo korupce může být špatná věc. Může to znamenat, že věci jsou příliš nudné,“ řekl v roce 2017 pro New York Times. Tento profilový článek se také soustředil na Thielovu klíčovou roli v žalobě, která složila polobulvární server Gawker (Thiel se skrze ni zjevně mstil za to, že server proti jeho vůli psal o jeho sexualitě). Před několika lety mu vysloužila jeho investice do firmy Ambrosia, která poskytuje stárnoucím klientům transfuze krve od mladších jedinců, titulky jako tento z deníku Independent: Miliardářský podporovatel Trumpa Peter Thiel popírá, že by byl upírem.
Propojené databáze
Oproti všem těmto jeho aktivitám se firma Palantir může na první pohled zdát jako slabé kafe. „Digitální revoluce poskytla trestním orgánům celé oceány dat, ale jen chabé nástroje k tomu, jak v nich najít smysl,“ psali v roce 2011 Ashlee Vance a Brad Stone pro Bloomberg. Čerstvě po útocích 11. září 2001 byla velká poptávka po funkčnějším propojení jednotlivých databází různých složek amerického národněbezpečnostního aparátu. Kdyby spolu jednotlivé agentury lépe komunikovaly a sdílely informace, nemohly by útokům zabránit?
Přesto chvíli trvalo, než se Palantir rozjel. Američtí investoři se zdráhali firmě dávat peníze. Alespoň do té doby, než si jí všiml investiční fond In-Q-Tel, který je de facto investičním nástrojem CIA a dalších amerických služeb. „Byli naprosto zřejmě špičkovými talenty. Na jejich týmu bylo nejobdivuhodnější to jejich soustředění na hlavní problém (…) jak mohou lidé komunikovat s daty,“ řekl pro americký časopis Forbes bývalý vedoucí pracovník In-Q-Telu Harsh Patel.
Vzestup Palantiru pokračuje dodnes. Letos na přelomu léta a podzimu firma vyhrála velký sedmiletý kontrakt s americkou armádou, což poslalo cenu jejích akcií vzhůru. Růst se sice po oznámení čísel za letošní třetí kvartál zastavil, nicméně stále jde v horizontu poslední dekády o fenomenální úspěch. A zakázky pro americkou armádu jsou sférou, ve které slaví nejjednoznačnější úspěch.
„Je to jako připojit se do Matrixu. Poprvé, když jsem to viděl, říkal jsem si: ty krávo, ty krávo, ty krávo,“ řekl pro časopis Bloomberg nejmenovaný člen amerických speciálních jednotek, nasazený v Afghánistánu. „Během tří hodin s Palantirem jsem byl schopný najít desetkrát víc informací – rozdělit je do grafů, najít vzorce. Mohli jsme vidět vzorce toho, jak se [povstalci] pohybují z jihozápadu na severovýchod přes okres Pandžwají. Najednou jsme rozpoznávali spojnice mezi místy, kde proběhly čtyři další neúspěšné útoky stejnými zařízeními, které jsme předtím nezaznamenali (…) Bylo to moje šesté bojové nasazení, a nikdy předtím jsem nebyl schopný najít tak detailní informace, rozhodně ne tak rychle. Seděl jsem tam a říkal si: ty krávo,“ vysvětloval armádní analytik Robertu Draperovi z časopisu New Republic.
Čtěte také: Pegasus: Příběh firmy, která tajně sleduje prezidenty i disidenty po celém světě
Draperův oslavný článek z roku 2013 vychvaluje technologii Palantiru jako zázračnou oproti systému DCGS-A, který americká armáda používá běžně. Jak naznačují výroky vojáků, velice zjednodušeně řečeno se jejich softwaru daří přehledně a v uživatelsky příjemném prostředí vizualizovat informace z různých armádních databází. Díky tomu se pak daří z dostupných dat vytěžit daleko více poznatků. V tomto konkrétním případě tak umožňoval americkým jednotkám lépe se vyhýbat improvizovaným výbušným zařízením (IED). Někteří vojáci v tom vidí zázrak, jiní jsou prostě rádi, že jejich databáze fungují tak, jak by měly. „Upřímně řečeno, analýza vazeb [v softwaru] Palantiru není lepší. Důvodem, proč Palantir představuje silnější nástroje, je to, že můžete najít a propojit všechna data z různých částí systému,“ řekl Draperovi analytik 82. výsadkové divize.
Policejní predikce
Zatímco v případě vojenského nasazení v zámoří najdete v amerických médiích pro Palantir především chválu, nanejvýš pak zmínky o tahanicích o lukrativní zakázky s konkurenčními armádními systémy, na domácí scéně je rozhodně kontroverznější. Nejzářnějším příkladem je spolupráce s několika policejními sbory napříč Spojenými státy – od New Yorku přes New Orleans až pod Los Angeles. Různé aplikace softwarů Palantiru se samozřejmě velmi liší – armáda, policejní sbor, nebo i soukromý sektor mají značně rozdílné potřeby.
Nejlépe o tom vypovídá právě nasazení v New Orleans. S vedením města Palantir propojil demokratický operativec a blízký přítel Clintonů James Carville. Firma pro zdejší policejní sbor poskytovala software, který měl pomáhat s předpovídáním zločinnosti – především hledáním vazeb mezi jedinci a členy místních gangů. „Vytváří seznam cílů, my ale nejdeme po al-Káidě v Sýrii,“ řekl pro web The Verge nejmenovaný bývalý člen místní policie. „Palantir je skvělým příkladem naprosto absurdního množství peněz utracených za technologický nástroj, které přitom mohly být použity na něco jiného (…) Není to správný nástroj pro místní a státní policii,“ dodává.
Palantir ztělesňuje problémy s přebujelým sledovacím aparátem a patří k firmám spjatým s problematickou praxí prediktivní policejní práce.
Prediktivní policejní metody jsou ve Spojených státech v posledních letech horkým tématem a čím dál více expertů poukazuje na jejich problémy. Nejznámější děsivý případ sice nevzešel ze softwaru Palantiru, ale používal podobné analogické metody jako programy nasazené v New Orleansu. Chicagského mladíka Roberta McDaniela v roce 2013 kontaktovala místní policie, protože byl vytipován jako pravděpodobný pachatel nebo obět násilného trestného činu. Nicméně právě tento kontakt se stal sebenaplňující věštbou a McDaniel byl následně postřelen proto, že si jeho okolí začalo myslet, že je práskač. V širším kontextu někteří kriminalisté varují, že tyto nástroje vytvářejí smyčky zpětných vazeb, které nadhodnocují kriminalitu v „problémových“ čtvrtích. Vedou pak k nadužívání silové formy policejní práce na úkor budování vztahů s danou komunitou.
V posledních letech přesně z těchto důvodů začalo stále více měst od prediktivních policejních metod ustupovat. Neworleanská radnice takto loni zakázala nejenom prediktivní policejní práci, ale i použití softwaru na rozpoznávání obličejů. Palantir byl ve městě nahrazen v roce 2018 programem využívajícím technologie společnosti Motorola. Místní web The Lense píše, že jeho budoucnost není zcela zřejmá.
Palantir ale nespolupracuje jen se státními úřady. Vzhledem k tomu, že vzešel s bezpečnostních programů firmy PayPal, asi není příliš překvapivé, že ze soukromého sektoru tvoří jeho nejčastější klienty bankovní firmy. Primárním cílem je pochopitelně odhalovat finanční podvody, ale ani v této sféře se Palantir nevyhnul kontroverzi. V roce 2011 vyplynulo najevo, že firma byla zapletena do snah Bank of America zdiskreditovat organizaci Wikileaks, která v té době měla plánovat zveřejnění dat o této bance. „Zaměstnanec Palantiru v e-mailech ochotně souhlasil s plány na sledování a identifikování dárců [Wikileaks], spouštění kyberútoků na infrastrukturu Wikileaks, a dokonce i s vyhrožováním jejich sympatizantům,“ píše Andy Greenberg v časopise Forbes.
Půlstoletí starý sen
Snaha o přehledný systém propojující různé databáze nebyla v době vzniku Palantiru nová. O něčem podobném americký národněbezpečnostní aparát sní už od 60. let a tyto sny jsou úzce spjaty se vznikem samotné sítě, které dnes říkáme internet. Na jeho tehdejším předchůdci, známém pod názvem ARPANET, fungoval mimo jiné takzvaný Cambridge Project. Cíle a metody tohoto projektu (zaštítěného Harvardem a Massachusettským technologickým institutem) byly sice o půlstoletí méně sofistikované, přesto na papíře až překvapivě podobné.
Systém měl shromažďovat nejrůznější typy informací. Vedle armádních databází to byly průzkumy veřejného mínění po celém světě, kulturní zvyklosti různých kmenů a národů, detailní informace o komunistických, ale i jiných politických a mládežnických hnutích s potenciálem způsobovat společenské zvraty. Nechyběla ani data o etnických, rasových a náboženských bariérách v nejrůznějších společnostech.
Cambridge Project proto brzy vzbudil pozornost amerických studentů. „Pro aktivisty představoval [Cambridge Project] součást síťového systému, jehož cílem bylo sledování, politická kontrola a vojenské avantýr,“ píše americký investigativní novinář Yasha Levine ve své knize Surveilance Valley.
„Takzvaný základní výzkum, který se o [Cambridge Project] má opírat , se bude zabývat otázkami typu, proč se rolníci bouří nebo jak se ze studentů stávají revolucionáři. Výsledky tohoto výzkumu budou taktéž používány k potlačení progresivních hnutí,“ hlásal na konci 60. let studentský leták protestující proti ARPANETu a Cambridge Projectu ve spojitosti s válkou ve Vietnamu. Demonstrací proti projektu se účastnil například i historik Howard Zinn nebo lingvista a společenský kritik Noam Chomsky.
Nicméně v době založení Palantiru se tyto dlouholeté snahy propojily ještě s postupujícím procesem divokého outsourcingu amerického národněbezpečnostního aparátu. V knize Spies for Hire novinář Tim Shorrock uvádí, že americký národněbezpečnostní aparát se stal na outsourcingu skrznaskrz závislý a že klíčové funkce přenechává soukromému sektoru. „Ve chvíli, kdy jsou veřejné a soukromé zájmy sloučeny, ztrácí se potřeba dozoru. Stejně tak regulace a další instituce navržené coby pojistky nespoutaného kapitalistického rozvoje nebo jako hlídači zkorumpovanosti. Vskutku, v momentě, kdy 70 % amerického zpravodajského rozpočtu končí v rukou soukromých kontraktorů, jsme už možná za bodem možného návratu,“ píše Shorrock. Dále varuje před nutností zdlouhavé a bolestivé léčby této závislosti.
Palantir je tak spíše dalším dílem skládačky ve vývoji neslavně proslulého amerického „vojensko-průmyslového komplexu“. Nadto minimálně na domácí scéně ztělesňuje problémy jednak s přebujelým sledovacím aparátem, který je od odhalení Edwarda Snowdena pod větším drobnohledem řadových Američanů, ale i zbytku světa. Jednak patří k firmám nejvíce spjatým s problematickou praxí prediktivní policejní práce.
Oba tyto aspekty skvěle shrnul bývalý zaměstnanec Palantiru. „Stavíte něco, co by jednoznačně mohlo být použito pro špatné účely. Bylo by to děsivé, kdyby J. Edgar Hoover měl tyto možnosti ve svém tažení proti Martinu Lutheru Kingovi,“ řekl nejmenovaný inženýr v roce 2013 pro časopis Forbes. „Navíc Palantíry [v Tolkienově knihách] zkreslují skutečnost,“ dodal s tím, že svým uživatelům ukazují jenom to, co chtějí vidět.
