Na návštěvě v distribučním centru: Amazon umí kapitalismus nejlíp

V recepci obrovské distribuční haly jsem se na začátku návštěvy potkala s paní Jozovou, která mne informovala o panujících přísných bezpečnostních a proticovidových opatřeních. V halách musíte mít svázané vlasy a reflexní vestu, někde i bezpečnostní boty, na schodech je vám doporučováno chodit po jedné straně a držet se zábradlí „kvůli riziku pádu“. Samozřejmostí je v této etapě i rouška a všudypřítomné značky na podlaze označující správné rozestupy. Na některých místech vás snímá kamera a obrazovka vás upozorní, že jdete k někomu příliš blízko. Amazon navíc na období koronaviru pozměnil směny tak, aby spolu pracovalo méně lidí. Toto opatření v kombinaci s povánočním obdobím a probíhající obědovou přestávkou způsobilo, že distribuční centrum působilo během mé návštěvy poloprázdně a poklidně.

Čtěte také: Amazon v Česku: Na vyšší platy zapomeňte, hlavně být blízko dálnice do Německa

Pan Šmíd a paní Jozová mi během prohlídky ukázali proces zpracování balíků, který je v Amazonu optimalizován tak, aby se zboží k zákazníkovi dostalo bez jakýchkoli prostojů. Algoritmus rozhoduje o tom, jaké zboží bude uskladněno v jakém ze zhruba 70 evropských distribučních center, tak, aby Amazon doručoval jednotlivé objednávky co možná nejrychleji a nejlevněji. Mezi zbožím, z něhož zhruba polovinu prodává Amazon sám a polovinu uskladňuje a dopravuje externím prodejcům, najdeme elektroniku, hračky, knihy, ale třeba i trvalé potraviny, kosmetiku nebo plínky. Právě o zboží každodenní potřeby prý během pandemie výrazně vzrostl zájem. Při procházce mezi regály tak nabýváte dojmu, že se Jeffu Bezosovi již podařilo postavit internetový obchod se vším, The Everything Store, jak bylo jeho snem již při zakládání firmy v roce 1994.

Povídání o udržitelnosti manažer uzavírá tím, že Amazon dále poroste a bude prodávat více zboží, stejně jako ostatní e-commerce společnosti.

Uskladňující zaměstnanci „stoveři“ zařazují zboží do dlouhých úzkých uliček podle toho, kde je zrovna místo, a přiřazují k němu QR kódy. Pickeři následně podle zákaznických objednávek dostávají pokyny do svých skenerů, které zboží mají vyzvednout. Jejich práce je přitom podle Michala Šmída optimalizována tak, aby na jednom místě vysbírali co nejvíce položek a nemuseli přecházet mezi jednotlivými sektory a patry (i přesto jsme po zveřejnění prvního článku dostali zprávu pickera, co podle krokoměru nachodil 25 kilometrů za směnu). Pickeři krabici sesbíraného zboží vyloží na pás, který jej vyveze do dalšího patra na zabalení.

Baliči u malých stolečků zboží z pásu vyzvedávají a balí do krabic přesně podle pokynů – algoritmus jim přitom poradí i to, jak velkou krabici mají na konkrétní produkt použít. Zabalené zboží následně opět pošlou na pás, kde robot každý balíček bleskově označí adresou zákazníka a pošle jej směrem ke správnému náklaďáku, který již zbývá jenom naložit tak, aby kamion stačil vyjet v předem stanovený čas. Z Dobrovíze vyjíždí týdně přibližně tisíc kamionů zboží.

Interiér dobrovízského Amazonu je stejně jako ostatní distribuční centra laděn do žluta. Po zdech se vyjímají nápisy, jako je Bezosovo motto Work Hard, Have Fun, Make History či do češtiny poněkud neobratně přeložené hodnoty firmy jako Myslet vždy na zákazníka, Šetrnost, Důraz na akci či Vlastnictví. Jedná se o stejné hodnoty, které Bezos se svým týmem poprvé nadefinoval již v roce 1998 a které bychom v různých překladech našli ve všech distribučních centrech na světě. Logy a hesly firmy (Delivering smiles!) jsou potištěny i takzvané SWAG předměty vystavené v jídelně, které je možné vyhrávat za SWAGbody. Ty dostanete třeba za to, že nemarodíte nebo přijdete s novým nápadem.

Generální manažer Michal Šmíd mi ve své kanceláři vysvětluje, že heslům ze zdí opravdu věří – na rozdíl od jiných firem, ve kterých pracoval, se jimi prý provoz firmy opravdu řídí. V odpovědích na mé otázky následně některé z těchto hesel opravdu používá – zejména to, že Amazon dělá vše „pro zákazníky“. Hrdě mi také ukazuje svoji bundu s našitou pětkou, kterou dostali zaměstnanci, kteří jsou v dobrovízském skladu již od jeho otevření v roce 2015. Prý jich je v Amazonu několik stovek.

Odbory jsou samozvané

V rozhovoru se dostáváme i k některým kritickým bodům, které jsem vznesla ve svém původním článku: konkrétně vzdálenost Amazonu od měst, z nichž pocházejí jeho zaměstnanci, platy českých zaměstnanců ve srovnání se západní Evropou a také vztah Amazonu k odborům. Šmíd potvrzuje, že Amazon při stavbě distribučního centra v Dobrovízi dbal zejména na „logistickou výhodnost“ této obce tak, aby zboží mohlo být „co nejrychleji u zákazníka“. Nedostatek pracovní síly v této přípražské obci si pak kompenzují právě svážením zaměstnanců z více než stovky měst ze Středočeského a Ústeckého kraje, což je prý model, se kterým počítali a který odkoukali od podobného distribučního centra ve Vratislavi. „Čas strávený dojížděním má zaměstnancům ušetřit mimo jiné plánování směn do čtyř pracovních dnů namísto pěti, autobusy jsou zadarmo a je v nich wifi,“ vysvětluje mluvčí Amazonu paní Jozová.

V otázkách na ohodnocení českých zaměstnanců mi Michal Šmíd odpovídá, že nemohu čekat, že budou zaměstnanci Amazonu dostávat stejné platy jako v USA. Amazon prý své mzdy určuje tak, aby byl konkurenceschopný na českém trhu pomocí každoroční revize mezd, přičemž jeho globální tržby jsou irelevantní. Přestože tedy tržby Amazonu v loňském roce rekordně rostly, do mezd v českém Amazonu se to nijak nepromítlo. Stejně tak se při otázkách na mzdy prý nemá smysl odvolávat na explozivní růst jmění Jeffa Bezose v loňském roce (ze 144 miliard dolarů v říjnu 2019 na 187 miliard v prosinci 2020), neb toto jmění se neodvíjí od práce zaměstnanců Amazonu, ale od růstu důvěry akcionářů v Amazon v reakci na vzrůstající popularitu online nakupování.

Rozšířená kritika, že Amazon nemá rád odbory, je podle generálního manažera Šmída neférová. Odmítá přitom tvrzení zakladatele amazonské odborové organizace i některých jejích členů, že by Amazon před založením této organizace instruoval manažery vyhodit z práce kohokoli, kdo jen utrousí slovo „odbory“. Šmíd zároveň dodává, že osobně v odborech nevidí žádnou přidanou hodnotu, neboť jsou „samozvané“, jejich vedení není voleno všemi zaměstnanci a členové v nich podle jeho zkušeností řeší pouze svoje osobní problémy a ne problémy všech zaměstnanců. Zdůrazňuje, že preferuje přímou komunikaci se zaměstnanci, kteří k němu mají „vždy dveře otevřené“. Případně prý zaměstnanci mohou s managementem komunikovat skrz nástěnky, anonymní otázky ve svých skenerech nebo přes volené zaměstnanecké fórum, které Amazon zřizuje.

Čtěte také: Odboráři Amazonu: Platy nám nezvedli, Jeff chce asi letět na Venuši

Má poslední otázka míří na budoucnost Amazonu. Pan Šmíd nejprve poukáže na to, že Amazon bude i nadále pracovat především „pro zákazníky“ a následně stočí hovor k ekologické udržitelnosti. Připomíná, že Amazon slíbil do roku 2040 dosáhnout uhlíkové neutrality, k čemuž chce dospět řadou úprav: od stavby „pasivních“ distribučních center, investic do udržitelné energie až po efektivní balení krabic tak, aby se jich do kamionu vešlo co nejvíce. Argumentuje také, že Amazon dokáže zboží k zákazníkovi dostat ekologičtější cestou, než kdyby si pro zboží každý jezdil sám do obchodního centra. Povídání o udržitelnosti však uzavírá tím, že Amazon dále poroste a bude prodávat více zboží, stejně jako ostatní e-commerce společnosti.

Amazon jako premiant globálního kapitalismu

I pokud vcházíte do distribučního centra jako kritik Amazonu, uznáte, že místní organizaci práce je obdivuhodná. Vstupujete do světa, kde je vše spočítané a naprogramované tak, aby nikdo nečekal a každá síla, lidská či robotická, byla využita co nejefektivněji. Každý člověk a každý robot má na pracovišti své místo, jako včely v úle či kolečka v hodinkách. Individuální autonomie, včetně možnosti vybrat si správnou krabici, je zde podřízena kolektivnímu úsilí, jehož cílem je podle Amazonu uspokojit zákazníka – a podle kritiků uspokojit jeho akcionáře. Poučky taylorismu, který radí práci zefektivňovat jejím rozdělením na jednotlivé úkony a následným měřením a vylepšováním těchto úkonů, jsou zde uvedeny do dokonalosti pomocí dat o pohybu zaměstnanců a balíků a všemocného algoritmu.

Kolektivní úsilí a společnou identitu zároveň v Amazonu na každém kroku připomínají hesla připomínající ta budovatelská z minulého režimu a také společné fotografie veselých zaměstnanců na firemních akcích. Právě rovnost, upřímnost a přátelství mezi zaměstnanci všech postavení mi pan Šmíd s paní Jozovou často zdůrazňovali. Je však otázkou, zda jsou taková rovnost a upřímnost opravdu autentické v závislém postavení, ve kterém se řadoví zaměstnanci nacházejí.

Během předchozích rozhovorů se zaměstnanci Amazonu jsem totiž nabyla spíše opačného dojmu – pokud nebyli ve výboru odborové organizace, jenž jim poskytuje ochranu před vyhazovem, zůstávali raději anonymní, aby za kritiku svého zaměstnavatele neměli žádné problémy. Právě neohroženost odborářů přitom ukazuje přidanou hodnotu odborů jako nezávislého tělesa s právy definovanými v zákoníku práce, které Amazon nemůže libovolně zrušit.

Dalším pozoruhodným aspektem v odpovědích amazonských zástupců byla jejich víra v to, že všechny problémy vyřeší technologie a optimalizace, která je zcela typická pro kulturu vizionářů ze Sillicon Valley. Amazon bude bojovat proti klimatické krizi tím, že zapojí nové technologie včetně obnovitelných zdrojů, nebo tím, že bude efektivněji balit zboží do krabic. Že však ekologickou krizi akceleruje mimo jiné přehnaný konzumerismus, který Amazon podporuje svou snahou zákazníky co nejrychleji a nejlevněji obsloužit, v odpovědích nezaznělo.

Čtěte také: Internetový obchod, který sjednocuje americkou politiku. Proč chtějí všichni rozbít Amazon?

Amazon je logickým produktem globálního kapitalistického systému, který preferuje rychlost, úspory, efektivitu a velí stále růst a expandovat. On i jemu podobné firmy nám jako zákazníkům nabízejí bezprecedentní výběr zboží, rychlost a pohodlí, na které si už řada z nás zvykla. Ztráta autonomie zaměstnanců či nerovné odměňování jsou daní za tyto standardy, která samozřejmě není v globálním kapitalismu nijak ojedinělá. I paní Jozová a pan Šmíd se ve svých odpovědích často odvolávali právě na všeobecně přijímané postupy: Je přeci normální, že zaměstnanci v ČR dostávají o polovinu nižší platy než v USA nebo v Německu – a to i přesto, že cenová hladina zde o polovinu nižší není. Je přeci normální, že jmění Jeffa Bezose v podstatě nezávisí na práci jeho nebo jeho zaměstnanců, ale že roste dle důvěry jeho akcionářů až do nebes.

Amazon exceluje v globálním kapitalismu a kritizovat jej znamená kritizovat zavedené praktiky tohoto systému. Otázkou zůstává, zda bychom tyto zavedené praktiky kritizovat neměli, obzvlášť pokud vedou k monopolizaci trhu a přehnanému konzumerismu, jako je tomu v případě Amazonu.

Pokud máte s prací v českém Amazonu zkušenost, o kterou se chcete podělit, neváhejte mi napsat na adresu [email protected]. Ráda si přečtu váš příběh!