Po dvou letech zjemňování rétoriky a slibování vlídnější zahraniční politiky se čínské vedení opět přihlásilo k asertivní diplomacii. Znamená to ostřejší konfrontaci se Západem i aktivnější lákání zemí Globálního jihu do své sféry vlivu. Na skomírající projekt Pás a stezka navazuje nová čínská Iniciativa světového rozvoje.
„Čínská diplomacie je dostatečně velkorysá a dobromyslná, ale když se jí do cesty postaví šakali a vlci, musí naši diplomaté ‚tančit s vlky’ a bránit svou zemi“, pronesl 7. března ministr zahraničí Čchin Kang. Čína se tak v zahraniční politice opět uchyluje k asertivní komunikaci, vyznačující se útočnou rétorikou vůči západním zemím.
Tisková konference, kde výrok padl, se uskutečnila při příležitosti právě probíhajících „dvou zasedání“. Jde o současné zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění, které bez reálného vlivu na výkon moci slouží jako politický nástroj pro začlenění osmi takzvaných demokratických stran do politického systému a kooptaci nekomunistických složek společnosti, a Všečínského shromáždění lidových zástupců. Druhému orgánu se přezdívá „razítkovací“ parlament, protože má sice formálně obdobnou funkci jako běžné parlamenty, v praxi ale o žádné legislativě nerozhoduje a pouze téměř jednohlasně schvaluje agendu předpřipravenou vedením komunistické strany.
Si Ťin-pching vyzývá k tomu, aby Čína „byla proaktivní a dosahovala svého, sjednotila se pod jedním praporem a odvážila se bojovat“.
Kromě ustanovení nových ekonomických cílů či představení institucionálních reforem zaměřených na technologický rozvoj hlasovalo Všečínské shromáždění lidových zástupců o obsazení nejvyšších státních funkcí. Ty mají ale v praxi menší význam než funkce stranické, které se rozdělily loni na 20. sjezdu Komunistické strany Číny. Pozornost médií se soustředila například na nepřekvapivé znovuzvolení Si Ťin-pchinga prezidentem. Při tradiční politické události konané vždy v první čtvrtině roku došlo však i k dalším zajímavým momentům. Patří mezi ně i projevy zmíněného ministra zahraničí a také generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, které poodhalují fungování a cíle čínské zahraniční politiky.
Konec vlčích válečníků?
Čchin Kang, bývalý čínský velvyslanec v USA, nastoupil do funkce na konci loňského roku. Jeho nástup byl mnohými analytiky hodnocen jako odklon od tzv. „diplomacie vlčích válečníků“. Ta se vyznačuje výrazným asertivním až agresivním komunikačním stylem, kteří čínští diplomaté volí vůči těm, kteří v jejich očích ohrožují čínské zájmy nebo kritizují pekingský režim.
K určitému „zjemnění“ čínského vystupování na mezinárodním poli docházelo však už od roku 2021, kdy Si Ťin-pching vyzval k praktikování „vlídné“ diplomacie. Ta měla po vyhroceném období po vypuknutí pandemie covidu napravit pošramocené jméno Čínské lidové republiky.
Úvahy o konci „vlčích válečníků“ posílil i lednový odchod patrně nejvýraznějšího představitele trendu, mluvčího ministerstva zahraničí Čao Li-ťiena. Ten byl krátce po nástupu Čchin Kanga do ministerské funkce přeřazen na méně prestižní post. Čao proslul zejména svými výpady proti USA i šířením dezinformací ohledně vypuknutí pandemie.
Pravým důvodem jeho odchodu z pozice mluvčího ovšem nakonec nemusí být odklon od asertivity, ale právě jeho oblíbené téma covidu. Jeho žena způsobila menší skandál na sociální síti Weibo, kde v době přísných proticovidových opatření sdílela fotky ze zahraniční dovolené. Když se její manžel později nakazil, stěžovala si na nedostatek dostupných léků. Tím nejenže pohoršila internetové uživatele vysílené dlouhodobými lockdowny, ale nechtěně přilákala i pozornost stranického vedení.
Spekulace o přechodu k mírnější diplomacii ukončil sám ministr Čchin Kang minulý týden svým projevem během dvou zasedání. V něm se mimo jiné ostře opřel do Spojených států a jejich přístupu vůči Číně. USA se podle něj nevyhnutelně „řítí do konfliktu a konfrontace s Čínou, pokud nesešlápnou brzdu a budou dále pokračovat po špatné cestě.“
Čtěte také: Jak připojit Tchaj-wan? Princip „jedna země, dva systémy“ selhal, čínský vůdce chystá nový plán
Čínskou asertivní diplomacii Čchin Kang ospravedlnil tím, že když Čína čelí „šakalům a vlkům“, musí se jim postavit čelem. Si Ťin-pching následně Západ v čele se Spojenými státy přímo obvinil ze „zadržování, obkličování a potlačování“ Číny. To podle něj může za její současné problémy, v čele s ekonomickými. Ty jsou ale ve skutečnosti z velké míry způsobené i Si Ťin-pchingovou politikou, čím dál více dostávající celou čínskou ekonomiku včetně soukromého sektoru pod dohled strany.
Pokračování v konfrontačním tónu není však žádným velkým překvapením. Jde o jeden z hlavních rysů zahraniční politiky za Si Ťin-pchingovy vlády a dokonce je ideologicky zakotvený v doktríně „Si Ťin-pchingova myšlení o diplomacii“. Ta je součástí vůdčí čínské ideologie „Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“, od roku 2018 začleněné do čínské ústavy.
Zároveň je třeba myslet na to, že čínské ministerstvo zahraničí není hlavním strůjcem zahraniční politiky, ale pouze její veřejnou tváří. Jeho občasné projevy „vlídnosti“ tedy fungují především jako zástěrka dlouhodobějších zájmů. Ministerstvo je jen jednou částí širšího systému zahraničních vztahů řízeného Komunistickou stranou Číny v čele se Si Ťin-pchingem. Ten předsedá i aktuálně nejvýznamnějšímu stranickému orgánu dohlížejícímu na zahraniční politiku, Komisi zahraničních věcí Ústředního výboru komunistické strany. Její každodenní chod vede z pozice šéfa hlavní kanceláře Čchin Kangův předchůdce Wang I, v minulých letech též spojovaný s vlčími válečníky.
Konec vyčkávání
Současnou podobu čínské zahraniční politiky shrnul minulý týden Si Ťin-pching svým „sloganem o 24 znacích“, který je svou formou a obsahem parafrází na slavný slogan dřívějšího prvního muže Číny Teng Siao-pchinga. V něm v roce 1989 Teng formuloval strategii „skrývat svůj lesk a vyčkávat svého času“. Čína by si podle něj měla pomalu budovat své místo ve světě, ale neměla by se předčasně hnát na vrchol.
Této strategie se skutečně čínská zahraniční politika do nástupu Si Ťin-pchinga k moci držela. Zemi se tak v 90. a nultých letech podařilo dosáhnout nejen značného ekonomického růstu, ale také se postupně zapojila do všech významných mezinárodních organizací. K tomu Číně dopomohla i její úspěšná snaha přesvědčit demokratický svět o tom, že v ní s ekonomickou liberalizací dojde i k liberalizaci politické. K této zástěrce leninské povahy pekingského režimu kromě zahraniční politiky přispěly i čínské tajné služby, které skrz své sítě agentů a think-tanků vypouštěly na západ čínské liberalizační myšlenky a ideu „mírového vzestupu Číny.“
Si Ťin-pchingův nový slogan posouvá Tengovu strategii dále a dělá tečku za pasivním „vyčkáváním svého času“. Generální tajemník už vyzývá k tomu, aby Čína „byla proaktivní a dosahovala svého, sjednotila se pod jedním praporem a odvážila se bojovat“.
Tato slova v podstatě shrnují Si Ťin-pchingovy ambice, které byly zřejmé již během předchozích deseti let jeho vlády, tedy využít již vybudované postavení Číny k postupnému aktivnímu přetvoření mezinárodní řádu podle představ Pekingu. K tomu doposud docházelo především skrze čínské angažmá v mezinárodních organizacích, jejich postupnou kooptací a prosazováním konceptů jako „oboustranně prospěšná spolupráce“ či „společenství sdíleného osudu lidstva“.
Čtěte také: Umíme si vyrobit zelený zítřek? Evropa hledá odpověď na začátek konce ekonomické globalizace
Si Ťin-pching pak tyto dva pojmy spojil, když v roce 2015 na 70. zasedání Valného shromáždění OSN přednesl projev s názvem „Ruku v ruce vytvořit nové partnerství oboustranně prospěšné spolupráce, společným úsilím vybudovat společenství sdíleného osudu lidstva.“
Směrem ke globálnímu Jihu
Při svých snahách stát se globálním lídrem nastolujícím pravidla světového řádu se Čína stále častěji pouští do konfrontace se západními státy a zejména s USA. Zároveň se snaží pozitivně prezentovat jako alternativa k „westernizaci“, nabízející cestu „modernizace s čínskými rysy“.
Tuto cestu Čína vemlouvá především zemím takzvaného globálního Jihu. Na ty cílí i nový čínský ekonomický a zahraničněpolitický projekt Iniciativa světového rozvoje (GDI), který je v mnohém pokračovatelem dnes již poněkud skomírajícího projektu Pás a stezka.
Ke globálnímu Jihu se obrací i další projekty. Iniciativa světové bezpečnosti (GSI) má v praxi fungovat jako platforma pro řešení globálních problémů pod vedením Čínské lidové republiky a má respektovat zájmy ostatních nedemokratických režimů. Jako úspěch této iniciativy čínská média prezentují nedávno Čínou zprostředkovanou dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Její příklad ukazuje, jakým směrem se mezinárodní politika se stoupající čínskou aktivitou může vyvíjet.
Třetím a nejnovějším projektem slibujícím zemím globálního Jihu alternativní model modernizace je Iniciativa globální civilizace (GCI). Ten Si Ťin-pching představil v březnu s projeveným odhodláním „s nadhledem chápat vnímání hodnot různých civilizací, zdržet se vnucování vlastních hodnot a modelů ostatním a zdržet se ideologické konfrontace.“
Zatímco se vztahy mezi Čínou a západními zeměmi vyostřují, ať už jen v rétorice nebo i v reálných krocích, vůči západem poněkud přehlíženému globálnímu Jihu tak Peking volí značně jiný přístup. Pod příslibem ekonomického rozvoje nabízí pro mnohé země atraktivní model, který neklade důraz na prosazování liberální demokracie ani lidských práv, neboť ta podle Číny nejsou univerzální a každá země by si je měla definovat zvlášť.
