Pod Tatrami je opět velmi živo. Slovenský parlament schválil zhruba před dvěma týdny spornou obrannou dohodu s USA. Tento proces se ale neobešel bez hlasitých protestů. Smlouva rozděluje nejen politiky, ale například i představitele justice. Jsou obavy východních sousedů oprávněné? A máme se bát i my?
„Jestli mají být na Slovensku nějaká cizí vojska, tak ať to jsou raději ruská než americká. Nevidím žádný důvod, proč by tu měli být Američani,“ tvrdí rázně a odhodlaně mladá Slovenka na demonstraci proti vojenské dohodě s USA před Národní radou Slovenské republiky (NR SR) v Bratislavě. Na dotaz reportérky zpravodajského serveru refresher.sk, zda příslušnou dohodu četla, odpovídá, že ne, zato toho o ní hodně slyšela. Mladou ženu rovněž neznepokojuje ani aktuální přístup Rusů k Ukrajině. „To jde mimo mě, já řeším Slovensko. Chci, aby byl na Slovensku klid,“ reaguje.
Devátého února vyburcovalo stovky Slováků k protestům jednání slovenského parlamentu ohledně dohody o obranné spolupráci s USA. Ta umožní Američanům využívat dvě vojenské letecké základny v zemi. Poslanci nakonec dali po sérii obstrukcí ze strany některých opozičních kolegů a za pískotu v sále kontroverzní smlouvě zelenou. Podpořilo ji 79 ze 140 přítomných zákonodárců, přičemž mezi těmi, kteří byli proti, nebo se hlasování zdrželi, figurovalo i několik vládních poslanců.
Rachot a nesouhlas se během ostrých debat ozýval jak z jednacího sálu, tak z ulice. Na prostranství před budovou NR SR vlály slovenské vlajky, které občas střídaly zelené prapory krajně pravicových Kotlebovců. Z davu se linuly i všemožné nadávky a slova o vlastizradě na adresu koalice.
Situace vcelku věrohodně připomínala kromě chybějících šibenic nedávný cirkus před Poslaneckou sněmovnou v Praze při schvalování pandemického zákona. Před slovenský parlament dorazily i zastánci vojenské dohody, avšak bylo jich mnohonásobně méně než odpůrců.
Spornou dohodu již svým podpisem ratifikovala rovněž slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Jejím stvrzením tak Bratislava splnila své podmínky a naplnění smlouvy tak nyní nic nestojí v cestě.
Vojenské prostory za finanční dar
„Dohoda nepředstavuje konec slovenské suverenity, právě naopak,“ reagoval po hlasování parlamentu na vyostřenou náladu v síni premiér Eduard Heger. Podle vládních představitelů lze mezivládní smlouvu též pokládat za potvrzení zahraničněpolitické orientace Slovenska a zvýšení jeho bezpečnosti v časech napětí.
Kritici dohody se rádi ohánějí Maďarskem, které si podle nich ve své obranné smlouvě s USA vydobylo podstatně silnější postavení než Bratislava.
Co tak závažného může dokument obsahovat, že se na Slovensku v posledních týdnech nehovoří prakticky o ničem jiném? Na jeho základě budou totiž moct Američané využívat dvě slovenská vojenská letiště – Malacky-Kuchyňa a Sliač –, případně i jiné armádní prostory v zemi. A to vše po dobu deseti let a bez nároku na nájemné. Washington však slibuje štědrou odměnu a dle dohody má Slovákům darovat přes 100 milionů dolarů (2,1 miliardy korun). Ty se mají využít především na modernizaci zmíněných letišť.
Dohoda obsahuje i důležitou část, podle níž USA nezřídí na Slovensku své základny a také nebudou moct v zemi ukládat jaderné zbraně. O působení amerických ozbrojených sil v zemi bude nadále rozhodovat slovenský parlament či vláda. Právě tuto interpretační doložku dodatečně prosadila do smlouvy prezidenta Čaputová, aby uklidnila rozbouřené emoce ve společnosti.
Zmíněná iniciativa hlavy slovenského státu však vyvolala i negativní rekce. Jak Voxpotu potvrdila Lucia Yar, odbornice na zahraniční a bezpečnostní politiku ze slovenské pobočky mediální sítě Euractivu, jedná se spíše o symbolický dovětek, který na smlouvu nemá praktický žádný funkční vliv. Tím, že se prezidentka o v podstatě zbytečnou doložku zasadila, podlehla tlaku určité části společnosti.
Toto je naše země, naše vlast
Přesvědčení a optimismus vládních politiků rozhodně nesdílí jejich opoziční kolegové ani někteří vrcholní činitelé státu. Jako příklad lze uvést i generálního prokurátora Maroše Žilinku, který se proti smlouvě vymezuje dlouhodobě. Tvrdí, že dokument není v zájmu Bratislavy a navíc zvýhodňuje Washington. Veřejnou debatu bohužel rovněž ovlivňuje šíření různých hoaxů a dezinterpretací, které ke zklidnění nálad zrovna nepřispívají. Byť se kritici snaží ve smlouvě napadnout prakticky každé slovo, většinu pochybností experti uvedou na pravou míru.
V přední linii boje proti „vlastizrádcům a zaprodancům“ stojí na Slovensku známá tvář antievropského směru – europoslanec za Kotlebovu Lidovou stranu Naše Slovensko Milan Uhrík. Ten proti dohodě aktivně protestuje v mediálním prostoru i na pódiu před zraky demonstrantů. V posledních dnech na sebe strhával pozornost na bratislavských antivládních shromážděních, kde spolu s ostatními odpůrci pronášel emotivní projevy a vyzýval generálního prokurátora Maroše Žilinku, aby začal trestně stíhat poslance, kteří dohodu podpořili. Vrcholem této akce bylo mimochodem prohlášení jednoho z řečníků, že ministr obrany Jaroslav Naď je největším zaprodancem, kterého kdy Slovensko nosilo.
Maďarsko vzorem
Kritici dohody se rádi ohánějí Maďarskem, které si podle nich ve své obranné smlouvě s USA vydobylo podstatně silnější postavení než Bratislava. V červenci 2021 Budapešť podepsala s Američany obdobný dokument, který umožňuje americkým vojenským složkám přístup na dvě letecké základny.
Bratislavská soudkyně Dana Jelinková Dudzíková například poukazovala na to, že se Maďarsko nevzdalo občanskoprávní a trestněprávní jurisdikce v takovém rozsahu jako Slovensko. Konkrétně zmiňovala pasáž o tom, že by se na případné americké vojáky sloužící na území SR vztahovaly jen v omezené míře slovenské právní předpisy. Takové případy však podle Yar řeší dohoda dostatečně. „Spolupráce výslovně upravuje podrobnosti postupu při výkonu trestní jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil USA a neumožňuje beztrestnost pachatele.“
Čtěte také: Americká armáda má nového mazlíčka: robotického psa s puškou. Čekají nás války strojů?
Vyvstává zde i otázka, nakolik Jelinková Dudzíková skutečně pročítala dohody jednotlivých států s USA, protože v relaci rtv: Správy zmiňovala i Českou republiku. Ta ovšem obdobnou smlouvu s Američany vůbec uzavřenou nemá.
Smlouva jako součást dlouhodobých cílů
„Akorát nás mohou zatáhnout do nějakého konfliktu,“ hořekuje na demonstraci jeden z účastníků a vystihuje tak své obavy. Není jistě jediný, kdo se sám sebe ptá, zda podepisovat obrannou smlouvu s Washingtonem v době mimořádné eskalace vztahů Ruska a Ukrajiny nemůže současné napětí ještě více vyostřit. A Moskvu „pohněvat“.
Načasování podpisu sice radost nikomu nedělá, zvláště ne slovenské vládě, která nyní čelí nezáviděníhodnému tlaku, avšak z druhé strany vojenská dohoda s USA není blesk z čistého nebe.
Mezinárodněpolitická analytička Martina Heranová z Cevro Institutu pro Voxpot uvedla, že podobná smlouva měla být podepsána již v roce 2019. Stopku jí ale dala Slovenská národní strana, jedna ze stran tehdejší vládní koalice. Debatu následně obnovila nová vláda. „Podpis smlouvy o obranné spolupráci mezi USA a Slovenskem zapadá do současné mozaiky posilování vojenské přítomnosti NATO a USA ve východní Evropě v reakci na ruský postup vůči Ukrajině,“ připomněla Heranová. Obdobnou dohodu s Washingtonem uzavřela v minulosti mimochodem velká část členských zemí NATO.
Slováci mají Rusko v oblibě víc než jiné státy středovýchodní Evropy. Podle expertky Lucie Yar jde o dlouhodobý trend, nikoli o jedinečný úkaz.
K postupnému navyšování vojsk na východní hranici NATO přistupuje Aliance již od vypuknutí války na Donbasu v roce 2014. Pozoruhodných faktem je, že obrannou dohodu s USA začal vyjednávat již kabinet Roberta Fica. Expremiér si však posléze uvědomil, že podporou smlouvy, a tedy eventuální přítomnosti amerických vojáků na Slovensku mu u voličů pšenka nepokvete, a tvrdě se proti ní postavil. Nyní dokonce sbírá podpisy na petici pro vypsání referenda. V něm prý řeknou Slováci této „zrádcovské“ dohodě jasné ne.
Většina Slováků proti Západu
Pro Roberta Fica a další opoziční politiky představuje současná rozpolcená společnost velkou šanci jak zapůsobit na obyvatele a získat si jejich popularitu. Slováci mají totiž Rusko v oblibě víc než jiné státy středovýchodní Evropy, což potvrzuje i expertka Lucia Yar. Ta k tomu ještě dodává, že slovenské sympatie k Rusku jsou dlouhodobým trendem, nikoliv jen jedinečným úkazem.
Čtěte také: Rusko dnes rozšiřuje trhliny, které v mezinárodním právu už dříve stvořil Západ
Stejné závěry ukazují i průzkumy veřejného mínění. Například ten od agentury Median SK z přelomu ledna a února ukázal, že většina obyvatel země se staví proti dohodě s USA – konkrétně 54 % Slováků. Smlouvu naopak v průzkumu podpořilo 32 % respondentů.
Podobně nelichotivě pro současnou slovenskou vládu dopadl průzkum agentury Focus. V něm se zase 44 procent respondentů domnívá, že za současným napětím mezi Ruskem a Ukrajinou stojí NATO, o deset procent méně jich naopak přisuzovalo vinu Moskvě.
K protizápadnímu postoji značné části Slováků jistě přispívá jejich velká náchylnost k dezinformacím. Ta se naplno projevila třeba během pandemické krize. Anketa veřejného mínění několika agentur v říjnu 2021 ukázala, že zhruba 40 % Slováků věří, že počty zemřelých na koronavirus jsou uměle nadhodnocovány.
Těchto společenských tendencí, v nichž ani faktické vyvrácení nepravd nic nezmůže, obratně využívá řada populistů. Z druhé strany je však počet Slováků zpochybňujících bezpodmínečnou orientaci euroatlantickým směrem příliš vysoký na to, aby se mohlo jednat o pouhý výsledek „fake news“.
