Matovičovi jeho kolegové vyčítají, že místo analýz a diskusí vládne revolučními nápady. V poslední sekundě oznámil, že je ochotný odstoupit, ale jen pokud se všechny jeho staré i nové nápady bezvýhradně splní. Po dvou letech vládnutí preference ukazují, že Slovákům jeho chování vadí víc než korupce. (Text vznikl těsně před demisí tří ministrů za stranu SaS; pozn. redakce)
Nikdo nečekal, že Igor Matovič v roce 2020 vyhraje volby s 25 % hlasů. Neprezentoval se jako budoucí premiér, ale jako vzteklý pes v boji proti korupci předcházejících vlád Směru. Rozdával trička „Fico chrání zloděje“, za které považoval i ty, jimž na brány jejich letních sídel na francouzské Riviéře lepil nápisy „majetek Slovenské republiky“.
Slovenští voliči si s dosazením Matoviče do premiérského křesla chtěli pojistit, že opravdu dojde ke změně. Toto rozhodnutí se jim však vrací v podobě už druhé velké vládní krize. Matovičovi koaliční kolegové opět říkají, že s ním nedokážou spolupracovat a žádají jeho odchod. Minulý rok ho takto donutili vyměnit premiérský post za křeslo ministra financí.
Snahy o co nejrychlejší otevření ekonomiky během pandemie vnímal Matovič jako ohrožení veřejného zdraví a Sulíka posílal ,kopat hroby‘.
Matovič se dnes znovu snaží Slovensko přesvědčit, že je jedinou hrází proti korupci. V případě předčasných voleb by totiž zemi znovu vedli i členové předcházejících vlád Směru. Zabránit tomuto katastrofickému scénáři, před nímž varuje snad nejhlasitěji ze všech, však svým odchodem odmítá.
Z premiéra ministr financí
Současná slovenská vláda to od začátku neměla lehké. Jen několik týdnů po volbách vypukla pandemie covidu-19, a Matovič tak musel hned od svého nástupu čelit historické výzvě.
Rychle se mu však omrzelo řešit pandemii tak, jako to dělali všichni ostatní – přes lockdowny a následnou podporu ekonomiky. Místo toho začal s tradicí revolučních nápadů, které vzklíčily v jeho vlastní hlavě a jež prezentoval se silným emočním nábojem a varováním před tragickými následky v případě jejich nedodržování.
A tak Slovensko zkoušelo „atomovou bombu proti covidu“, kterou bylo několik víkendů plošného testování, bez ohledu na příznaky nebo kontakt s nakaženým. Zkoušelo i neschválenou ruskou vakcínu Sputnik V nebo očkovací loterii.
Čtěte také: Což takhle píchnout si autismus? Jak se zrodila vakcína i odpor vůči ní
Výsledkem byly utracené stovky milionů eur, šíření ruské propagandy a doživotní křivda jedné ženy, která kvůli několikasekundovému zpoždění televizního přenosu přišla o 400 tisíc eur. Ekonomika zůstala zavřená jako všude jinde a Slovensko se nakonec dostalo do desítky zemí s nejvyšším počtem úmrtí na milion obyvatel.
Koaliční strana Svoboda a Solidarita po těchto premiérových nápadech vyvolala první vládní krizi, v níž žádala odchod Igora Matoviče z jeho postu. Nakonec k tomu skutečně i došlo a z předsedy vlády se stal ministr financí. Matovič však lídrovi Svobody a Solidarity (SaS) Richardu Sulíkovi tuto křivdu nezapomněl.
Sulík versus Matovič
Vztah mezi Sulíkem a Matovičem začal už v roce 2010. Sulík tehdy Matoviče pozval na svou kandidátku, kde spolu se třemi kolegy symbolicky obsadili poslední místa, aby se z nich úspěšně prokroužkovali až do parlamentu. Později se Matovič osamostatnil a založil vlastní stranu Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO).
Během dvou let společného vládnutí se vztahy mezi oběma politiky kompletně rozpadly. Prvním problémem byl Sulíkův postoj k pandemii. V politice jsou totiž jeho prioritou podnikatelé, takže bojoval za co nejrychlejší otevření ekonomiky. To Matovič vnímal jako ohrožení veřejného zdraví a Sulíka posílal „kopat hroby“. Také ho tehdy přestal vnímat jako loajálního týmového hráče a obviňoval ho, že kritikou vládních opatření narušuje ochotu lidí dodržovat pandemická nařízení.
Ideologické spory jsou i v současné krizi provázány se spory osobními. Igor Matovič se rozhodl řešit rostoucí inflaci balíčkem opatření, který se nápadně podobal rodinnému balíčku, který prosazoval ještě před vypuknutím války na Ukrajině.
Spolupráce OLaNO s Kotlebovci vedla Sulíka k tomu, že Matoviče vyzval k odchodu z vlády, jinak prý jeho strana sama kabinet opustí.
Na pozici ministra financí měl za úkol snížit daňové zatížení zaměstnanců a zlepšit udržitelnost důchodového systému. Místo toho předložil balíček v hodnotě několika miliard eur, který sliboval především zvýšení přídavků na děti. V klasickém Matovičově stylu však byla velká část z nich použitelná pouze pro volnočasové aktivity prostřednictvím mobilní aplikace a složitého systému kupónů.
Druhým nejčastějším tématem kritiků vlád Směru přitom bylo schvalování podobně nákladných sociálních balíčků, které zatěžovaly státní rozpočet, ale neřešily systémové problémy. V tomto případě například protiinflační pomoc vůbec nesměřovala k důchodcům a lidem ohroženým chudobou, kteří jsou bez práce, a nedosáhli na ni ani bezdětní lidé.
SaS tento balíček, který byl navržen ve zjednodušeném legislativním postupu vyhrazeném pro mimořádné případy, nepodpořila. Igor Matovič proto hledal v parlamentu podporu u opozice, konkrétně u poslanců fašistického uskupení Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS), o nichž se zároveň vyjádřil, že patří k těm nejinteligentnějším na slovenské politické scéně.
Právě tato spolupráce s fašisty na přijetí balíčku, jehož zákonnost prezidentka napadla u Ústavního soudu SR, vedla Richarda Sulíka k tomu, že sáhl po spoušti podruhé. Prohlásil, že pokud Igor Matovič neodejde z vlády, jeho strana ji opustí a vláda ztratí parlamentní většinu.
„Vymyslel jsem deset nápadů“
Sulík dal Matovičovi na odstoupení dvouměsíční lhůtu. Ten však během ní neprojevil žádnou vůli o celé záležitosti věcně diskutovat. Místo toho chrlil stále bizarnější argumenty, proč odejít nemůže.
Třeba že OLaNO na rozdíl od SaS vůbec nejde o přízeň voličů, ale že SaS prostě nezískala ve volbách dost hlasů na to, aby mohla požadovat odchod Matoviče, za jehož stranou stojí 25 % hlasovacích lístků v urnách. Nebo že ministerstvo financí řídí pouze tak, jak mu radí analytické útvary složené z mladých odborníků. Na to pak jeden ze zmíněných analytiků na svou pozici rezignoval, protože Matovič s nimi o svých plánech nejenže nediskutoval, ale ministerstvo odmítlo zveřejnit vypracované analýzy.
Čtěte také: Raději Rusy než Američany aneb Jak vojenská smlouva rozdělila Slovensko
Sám Matovič ve své argumentaci posléze přešel do bezbřehé konfrontace. Začal Sulíka prezentovat jako chronickou překážku politického pokroku na Slovensku. Nejvíce mu vyčítal hlasování o nedůvěře vládě Ivety Radičové v roce 2011, kdy svým postojem přispěl k pádu kabinetu. Matovič však tehdy – ještě coby Sulíkův poslanec – hlasoval stejně.
Podle Matoviče se Sulík snaží vyvolat předčasné volby, v nichž chce získat silnější pozici a spolupracovat s přeběhlíkem ze Směru Peterem Pellegrinim (Hlas-SD) a liberální proevropskou stranou Progresivní Slovensko, která se v roce 2020 těsně nedostala do parlamentu. Jakoukoli kritiku na svou adresu, a to i ze strany nezávislých médií, označuje za boj za návrat mafie.
V poslední den Sulíkova ultimáta se Matovič vytasil s dalším ze svých revolučních nápadů, jímž celou zemi zaskočil. Byl to dvoustránkový dokument s výstředním názvem „BUDE DOBŘE … návrh pomoci lidem, ochrany veřejných financí a míru na Slovensku“.
Pokud menšinová vláda nevyjde a na Slovensku se budou konat předčasné volby, favority na vítězství jsou zástupci předchozích vlád.
Svých celkem deset nápadů zároveň prezentoval také jako řešení slovenské energetické krize a pomoc domácnostem s vysokými účty za energie. Matovič chce, aby Sulík slíbil, že obsah zmíněného rodinného balíčku bude přijat i v případě, že Ústavní soud vznese námitky. Žádá také, aby Sulík odsouhlasil zásadní reformy a stáhl všechny své kritické připomínky k nim.
Splnění deseti vznesených požadavků by prý znamenalo dokončení všech jeho převratných revolučních legislativních nápadů. Ty byly ostatně spouštěčem celé krize. Matovič si klade podmínku, že pouze v případě, že Sulík schválí všechny tyto návrhy zákonů a zároveň odejde z vlády, bude ochoten opustit post ministra financí, a ukončit tak vládní krizi.
Mafie se vrací?
Sulík Matovičův návrh téměř okamžitě odmítl. Řekl, že o návrhu opatření mohou jednat, ale pouze pokud splní požadavek SaS a předtím odejde. Trpělivost s Matovičem ztratila i prezidentka Zuzana Čaputová, která mu řekla, že o odpovědnosti nemůže být řeč, pokud první řešení předloží až po vypršení ultimáta.
Rozseknutí gordického uzlu má teoreticky v rukou premiér Eduard Heger, který Matoviče může odvolat, ale zatím svého stranického lídra do puntíku poslouchá. Nejpravděpodobnější scénář je tedy takový, že se zbývající tři vládní strany pokusí vytvořit nějakou formu menšinové vlády. Není však jasné, kdo ministry za SaS nahradí ani jakou strategii pro přijímání zákonů Heger plánuje.
Čtěte také: Oligarchův prezident: Jak dostal šéf ruských železnic důchodce Zemana na Hrad
Jeden z ministrů OLaNO již prohlásil, že by nezůstal ve vládě, která by se opírala o hlasy fašistů. Zároveň SaS prozatím jasně nevyloučila, že nechá vládnout OLaNO s tichou podporou opozičních lavic. V takovém případě by však nebylo jasné, proč z vlády odcházejí.
Pokud menšinová vláda nevyjde a na Slovensku se budou konat předčasné volby, favority na vítězství jsou zástupci předchozích vlád. Někteří svědci korupčních skandálů bývalé vlády vypovídají, že Peter Pellegrini z Hlasu převzal úplatek ve výši 150 tisíc eur v krabici od šampaňského, ačkoli to popírá. Robert Fico ze Směru je již obviněn ze spolčení se zločineckou skupinou během jeho působení ve vládě. Matematika současné slovenské politiky pak naznačuje, že novou vládu sestaví právě jedna z těchto stran.
O tom mluví Igor Matovič, když tvrdí, že ultimátum SaS povede k návratu mafie a k zavržení změn, kterými slovenská společnost prošla po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.
Matovič neříká, že by mohl tento scénář alespoň prozatím odvrátit tím, že podá demisi. Je nejneoblíbenějším slovenským politikem, kterému nedůvěřuje téměř 90 % Slováků. Zástupci tamní kulturní scény se ale nyní snaží zahrát na jeho citlivou strunu a přesvědčit ho, že taková oběť by stála za to, i kdyby to měl vnímat jako vrchol nespravedlnosti.
Zda se nakonec odhodlá k odvrácení vlastních katastrofických scénářů, se ukáže až na poslední chvíli. Ačkoli Sulík již podal demisi, své ministry požádal, aby počkali do pondělí. A u Matoviče není nikdy pozdě na novou revoluční myšlenku.
