V pořadí dvacátý sjezd Komunistické strany Číny (KSČ) se neobešel bez dramatických momentů. Před zahájením narušil sjezd přímo v Pekingu neobvyklý individuální protest proti Si Ťin-pchingovi. Zakončení zase předcházelo odvedení bývalého generálního tajemníka Chu Ťin tchaa. K velkým překvapením nicméně nedošlo a Si Ťin pching jen posílil svojí pozici.
Slavnostní zakončení 20. sjezdu Komunistické strany Číny (KSČ) bylo spojeno s incidentem, který přitáhl pozornost zahraničních médií i nezávislých čínských komentátorů. Překvapený Chu Ťin‑tchao, předchůdce Si Ťin‑pchinga na pozici generálního tajemníka Číny, byl zřejmě proti své vůli odveden dvěma muži ze sálu, ve kterém se sjezd konal.
Později zveřejněné záběry ukazují, že Chu nejdříve zmateně kouká na dokumenty před sebou, vedle něj sedící dosavadní šéf parlamentu Li Čan‑šu mu ohledně nich něco vysvětluje a následně listy schovává pod složku. Mezitím dává prezident Si Ťin‑pching pokyn asistentovi. Ten Chua přesvědčuje k odchodu a zvedá jej ze židle. Při odchodu pak ještě viditelně zmatený Chu poklepe přátelsky na rameno Li Kche‑čchiangovi, dosavadnímu premiérovi, který ve své funkci po sjezdu téměř jistě pokračovat nebude.
Early drama: Hu Jintao seen being led out soon after reporters are led into the main hall pic.twitter.com/pRffGZF60I
— Danson Cheong (@dansoncj) October 22, 2022
Ostatní členové předsednictva přitom předstírají, že nic nevidí. Čínská média o incidentu mlčí. Pouze agentura Sin‑chua (Nová Čína) zveřejnila tweet v angličtině podle kterého „Chuovi nebylo dobře a šel si odpočinout.“ Takové vysvětlení není úplně nevěrohodné. Chu působil již na předešlých záběrech zmateně a musel být doprovázen i při příchodu. Zvláštní však je, že ke všemu došlo těsně poté, co byly do sálu vpuštěny kamery. Jako jedno z vysvětlení se proto nabízí dramatická ukázka moci ukazující na přerušení kontinuity ve složení vládnoucích kruhů země.
Ve dvouhodinovém projevu při zahájení sjezdu kritizoval Si poměrně tvrdě předešlou vládu. Mimo jiné hovořil o tom, jak bylo stranické vedení „slabé“ a „prázdné“, strana byla prolezlá korupcí a stát se rozvíjel „nekoordinovaně“. Odvedením zmateného Chua mohl Si symbolicky demonstrovat definitivní konec této „chaotické“ éry.
Průběh sjezdu, včetně výběru nejužšího vedení, je přitom vždy dopředu připraven v zákulisních vyjednáváních.
Kontinuitu Chuovy vlády představoval také premiér Li Kche‑čchiang, který za Chua působil jako vicepremiér. Ačkoliv Li Kche‑čchiang ještě nedosáhl věku 68 let, jež je ve stranické tradici považován za důchodový, nebyl nyní vybrán ani do více než dvousetčlenného ústředního výboru. Právě složení nového politbyra a sesazení Liho mohlo být to, co Chua těsně před jeho vyvedením v dokumentech překvapilo. Bývalý vůdce mohl být odveden, aby nenarušil hlasování. Jedná se ale jen o spekulace. Vzhledem k přísně střeženým informacím o nejvyšším stranickém vedení je možné, že skutečný důvod nevyjde nikdy najevo.
Si Ťin‑pching upřednostnil loajalitu před zkušenostmi
Sjezdu se zúčastnilo téměř 2300 delegátů, kteří „zastupovali“ přibližně 96 milionů členů strany. Všichni museli před událostí absolvovat ideologické školení. Průběh sjezdu, včetně výběru nejužšího vedení, je přitom vždy dopředu připraven v zákulisních vyjednáváních.
Užší vedení strany tvoří politbyro, které má dvacet pět členů. Naprostá většina moci je koncentrovaná v rukou nejvyšší sedmičky jeho stálého výboru. Na tomto sjezdu byli z těchto sedmi mužů obměněni čtyři. Dva se museli poroučet, protože dosáhli věku 68 let a jejich odchod se tak očekával. Překvapivější je, že se již nadále nepočítá se zmíněným bývalým premiérem Li Kche‑čchiangem a předsedou hlavního poradního orgánu Wang Jangem. Oba patří mezi spíše umírněné politiky, kteří podporují ekonomické reformy a rozvoj soukromého sektoru. Čtyři volná křesla nahradil Si jeho loajálními stoupenci.
Čtěte také: Nenahraditelný kormidelník Si Ťin-pching sjezdem propluje. Ztroskotat může až po něm
Druhým nejvýše postaveným komunistou se stal Li Čchiang, dosavadní stranický tajemník Šanghaje. Ten to zřejmě během příštího roku dotáhne až na post premiéra. V čínském kontextu je neobvyklé, že se dvojkou stal muž bez předešlých zkušeností z ústřední vlády. Ze Šanghaje je sice na jednu stranu spojen s podporou podnikání, ale na druhou také s nezvládnutým vymáháním protiepidemických opatření. Špatná koordinace dodávek jídla při dvouměsíčním lockdownu na jaře letošního roku dokonce vedla k neobvyklým veřejným protestům. Jeho rychlé povýšení tak ukazuje, že Si preferuje loajalitu nejen před zkušenostmi, ale dokonce i před veřejnou popularitou.
Dalším novým členem sedmičky je Cchai Čchi, tajemník Pekingu. Ten se také zná s prezidentem Sim z regionální politiky a zkušenosti z ústřední vlády téměř nemá. Za jeho „katapultováním“ do nejvyššího orgánu stojí zjevně především poslušnost Simu. Ten na Cchajovi také oceňuje organizaci letošních zimních olympijských her za udržení maximálních protiepidemických opatření. Spolu s budoucím premiérem Li Čchiangem se Cchaj řadí mezi tak zvanou Č‘‑ťiangskou armádu, označující frakci Siho bývalých spolupracovníků.
Do ní patří i Ting Süe‑siang, který bude zřejmě novým vicepremiérem a pracoval se Sim dříve v Šanghaji. Ve stálém výboru nově zasedl také Li Si, tajemník provincie Kuang‑tung. Pozice šéfa této nejlidnatější a ekonomicky nejvýkonnější provincie byla historicky vždy spojena s velkou mocí.
Li Si se stal novým šéfem Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, mocného a obávaného aparátu, který má právo vyšetřovat v mimosoudních procesech stranické členy a úředníky neboli kádry. V rámci Siho „protikorupční“ kampaně vyšetřovala komise každoročně statisíce kádrů. Její dosavadní šéf Čao Le‑ťi se osvědčil, byl představen jako třetí, a pravděpodobně se tak stane novým předsedou parlamentu.
Posledním staronovým členem je ideologický teoretik Wang Chu‑ning. Ten zřejmě stojí za propagandistickými projekty jako je Čínský sen či současná oficiální stranická ideologie „Si Ťin‑pchingovy myšlenky o socialismu s čínskými charakteristikami pro nové období“. Wang byl v pořadí čtvrtý a nově se tak zřejmě stane předsedou poradního orgánu.
„Národní bezpečnost“ má přednost před reformami
Každých pět let začíná sjezd projevem, ve kterém generální tajemník představuje report shrnující dosavadní činnost a vizi do budoucna. Ani letošní Siho přibližně sedmdesátistránková zpráva nevybočovala výrazněji z trendu.
Oproti roku 2017 je možné pozorovat větší důraz na národní bezpečnost a menší důraz na reformy. Nově se objevují pojmy jako „ideologická bezpečnost“ nebo „systémová bezpečnost“. Ke zklamání mnohých nenaznačil Si v projevu žádnou změnu politiky „nulové tolerance“ vůči covidu, která dusí čínskou společnost a brzdí ekonomický rozvoj.
Stejně tak ignoroval ekonomické problémy jako je krize na trhu s nemovitostmi či rostoucí nezaměstnanost mezi mladými. Ohledně Tchaj‑wanu zopakoval dlouhodobou politiku čínské vlády, tedy snahu o mírové sjednocení, která ale může vyústit v použití „jakýchkoliv“ prostředků k zastavení „separatistických“ tendencí. Předestřel také, že hodlá nadále utužovat kontrolu internetu, pokračovat v „protikorupční“ kampani a v boji proti „etnickému separatismu“ a „náboženskému extremismu.“ Pod tím si můžeme představit etnické a náboženské represe například vůči Ujgurům a dalším menšinám, včetně systému převýchovných koncentračních táborů.
Siho kult osobnosti v čínských médiích a oficiálních prohlášeních již mnohdy dosahuje absurdních rozměrů připomínající období Mao Ce‑tunga.
Si Ťin‑pching zatím nepřestal deklarovat podporu reformám a otevírání Číny, tedy linii, kterou strana oficiálně udržuje od přelomu 70. a 80. let 20. století. Jedním z hlavních cílů, jež Si předeslal, je pokračující modernizace Číny. Ta podle něj zahrnuje rozvoj sofistikovaných technologií včetně umělé inteligence, ekologickou transformaci či vesmírný program. Otázkou však je, nakolik se tuto vizi podaří skloubit s utužujícím se režimem, který posiluje politický vliv v soukromém sektoru a omezuje svobodu technologických firem.
V rámci vize „velkého národního obrození“ bude Čína nadále posilovat svoji mezinárodní pozici. Jak Si Ťin‑pching sám řekl, k úplnému dosažení „národního obrození“, které strana očekává do stého výročí založení Čínské lidové republiky v roce 2049, je nezbytné definitivně vyřešit otázku Tchaj‑wanu.
V novém Politbyru zůstává generál Čang Jou‑sia, kterému bylo letos již 72 let. Si Ťin‑pching tak ukazuje, že on si ignorovat stranický zvyk odchodu do důchodu v 68 letech může dovolit. Ostatně sám ve svých 69 letech hranici překračuje.
Čtěte také: Čína se mění, Si Ťin-pching zůstává: Co očekávat od nedělního sjezdu největší komunistické strany světa?
Při dalším sjezdu za pět let mu bude již 74 let a pozici si pravděpodobně bude chtít udržet. Generál Čang Jou‑sia zůstává také na pozici místopředsedy stranické Ústřední vojenské komise, nejmocnějšího orgánu Čínské lidové armády. Předsedou komise je formálně sám Si Ťin‑pching, většinu zásadních rozhodnutí však zřejmě činí právě generál Čang. Ten je jeden z mála čínských generálů, který má zkušenosti z reálných bojů z čínsko‑vietnamské války v roce 1979. Jeho udržení u moci naznačuje, že z hlediska vojenské strategie nelze očekávat od Číny zásadní změny.
Si dolů, Li nahoru! Nebo naopak?
Čínská média v průběhu sjezdu vydávala jeden článek za druhým oslavující Si Ťin‑pchinga. Všichni ostatní vedoucí představitelé strany byli ve zpravodajství zcela upozaděni. Jeho kult osobnosti v čínských médiích a oficiálních prohlášeních již mnohdy dosahuje absurdních rozměrů připomínající období Mao Ce‑tunga. Siho výsadní postavení se ve stranické mytologii v nedávné době pravidelně objevuje v podobě údajné nutnosti uznávat „dvě základny.“ První je Si Ťin‑pching sám jako hlavní jádro strany a druhou „Si Ťin‑pchingova myšlenka“ jako ústřední teorie směřování strany. Na sjezdu byly obě schváleny jako součást stranické ústavy.
Si Ťin‑pching je synem významného komunistického revolucionáře Si Čung‑süna. V době kulturní revoluce v 60. letech byl Siho otec spolu s mnoha dalšími významnými straníky uvězněn. Perzekvován byl také mladý Si, kterého byla dokonce nucena tehdy kritizovat i jeho vlastní matka. Si Ťin‑pching si z té doby neodnesl obavu z přílišné koncentrace moci, ale naopak pocit, že pevný řád musí převládnout nad chaosem. V projevu na sjezdu opakovaně hovořil o nutnosti „přísné vlády“. Jednou zmínil, že v politice nevidí jen moc a slávu, ale také spory a zlo, které se může kdykoliv projevit.
Na čínských sociálních sítích se i přes rozsáhlou cenzuru objevuje pravidelně kritika protiepidemických opatření. V některých případech protesty eskalovaly až do ulic, kam zoufalé obyvatele vyhnal například nedostatek dodávek jídla při lockdownu nebo zákaz opustit domovy i v průběhu zemětřesení. Značný ohlas vyvolal ojedinělý individuální protest v Pekingu namířený přímo proti Si Ťin‑pchingovi.
Někteří čínští uživatelé zahraničních sociálních sítí projevují po sjezdu zděšení nad neuctivým chováním vůči Chu Ťin‑tchaovi a dávají najevo podporu odvolanému premiérovi Li Kche‑čchiangovi například sloganem „Si dolů, Li nahoru.“ Celkově se však zdá, že strana má situaci pod kontrolou a od výraznějších protestů, které by Siho pozici reálně ohrozily je stále daleko.
Autor je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů.
