Polská vláda Sjednocené pravice se s menšími či většími otřesy potýkala po celou dobu od voleb na podzim roku 2019. Na začátku srpna ale koalice zažila zemětřesení, po kterém se definitivně rozpadla. I když byl formální důvod pro vyhození vicepremiéra Jarosława Gowina z vlády jiný, za vším stojí spor o jednu televizní stanici.
Na první pohled to může vypadat, že od roku 2015 Polsku pohodlně vládne jednobarevná vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského. Ve skutečnosti se ale PiS spojil se dvěma menšími stranami (radikálnější Solidární Polsko ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra a umírněnější Dohoda Jarosława Gowina) v takzvanou Sjednocenou pravici a jejich poslanci byli zvoleni ze společné kandidátky.
Po volbách v roce 2019 obě menší strany ještě posílily a staly se rozhodujícím jazýčkem na vahách, který zajišťuje PiS většinu v Sejmu. Zároveň jim vzrostl apetit, opakovaně začaly svého většího koaličního partnera vydírat a navzdory své relativně malé velikosti si dokázaly k nelibosti politiků PiS vynutit poměrně značné ústupky.
V Polsku sice dochází od roku 2015 k systematické demontáži právního státu a demokratických pojistek, ale protože sám PiS nemá parlamentní většinu, tak pro Kaczyńského není situace zdaleka tak jednoduchá.
Spolu s tím evidentně začal ztrácet kontrolu nad vládou, ale i vnitřními procesy ve vlastní straně stárnoucí „vládce Polska“ Kaczyński, který je jediným, kdo drží PiS pohromadě. Není například tajemstvím, že řada dlouholetých straníků zazlívá vedení PiS pohádkové zbohatnutí šéfa státní petrochemické firmy PKN Orlen Daniela Obajtka a mnoha dalších lidí, zatímco na ně samotné zbyly jen drobky.
Všeobecná spokojenost nepanuje ani s premiérem Morawieckým, který je na rozdíl od jiných poměrně čerstvým straníkem, dříve působil jako velký bankéř a kdysi měl blízko k expremiérovi Donaldu Tuskovi. Jako jediný z vrcholných představitelů PiS ostatně také figuroval na tajně pořízených nahrávkách, které v roce 2014 potopily tehdejší vládu dnes opoziční Občanské platformy (PO).
Krize kam se podíváš
Z popsaných důvodů se polská vláda od podzimu roku 2019 takřka neustále potýká s permanentní vnitřní krizí a pravidelně se vracely spekulace o rozpadu koalice, či dokonce vypsání předčasných voleb. Loni na jaře tak Polsko zachvátil vnitrokoaliční konflikt poté, co PiS trval na konání korespondenčních prezidentských voleb uprostřed lockdownu, na což Gowin reagoval svým prvním odchodem z vlády.
Na podzim 2020 se zase mluvilo o tom, že vládu opustí Ziobro, a to v souvislosti se snížením počtu ministrů za menší strany a odmítnutím hlasovat pro některé návrhy zákonů z dílny PiS. V Polsku tedy sice dochází od roku 2015 k systematické demontáži právního státu a demokratických pojistek, ale protože sám PiS nemá parlamentní většinu, tak pro Kaczyńského není situace zdaleka tak jednoduchá a s postupem času se komplikuje.
Odpověď na to, proč koalice i přes neustálé krize vydržela pohromadě relativně dlouho, je poměrně jednoduchá. Ani jedné ze stran se totiž nevyplácelo ji opustit. PiS by rozbitím koalice ztratil většinu, zatímco obě menší strany by podle průzkumů neměly šanci na to, aby se samostatně dostaly do Sejmu. Proto se PiS dlouhodobě snažil své partnery oslabit a přetáhnout od nich poslance, aby na nich nemusel být závislý.
V důsledku toho došlo k rozštěpení Gowinovy Dohody, do jejíhož čela se PiS pokusil postavit loajálnějšího europoslance Adama Bielana. Ten po neúspěchu této „operace“ založil s částí dalších gowinovců novou Republikánskou stranu, jejíž představitelé zůstávají ve vládním poslaneckém klubu i po minulém týdnu. Vzhledem k těmto turbulencím a vnitřnímu pnutí, jehož intenzita postupem času narůstala, ale bylo jasné, že dříve nebo později musí k rozpadu koalice chtě nechtě dojít.
Za vším hledej televizní stanici
Čistě formálně byl Gowin z vlády vyhozen za svůj odpor vůči některým bodům takzvaného Polského údělu, což je vládní program pro boj s ekonomickými následky pandemie, který má být financovaný z unijního fondu obnovy. V jádru současné krize je ale ve skutečnosti polská televize TVN, která se dlouhodobě velmi ostře vymezovala vůči vládě Sjednocené pravice a úspěšně konkuruje dnes už jen čistě formálně veřejnoprávní TVP. Proto se jí PiS ve svém tažení proti nezávislým médiím snaží zbavit, což ale není vůbec jednoduché.
Čtěte také: „Už nebudeme milé a poslušné holky. Jdeme vám říct, že váš čas skončil,“ zní z polských protestů
S odporem polské společnosti, jenž přerostl ve velké protesty, které na obranu TVN ihned vypukly, by si Kaczyńského strana jistě velkou hlavu nedělala. Jenže jejím majitelem je americká skupina Discovery a Američané dávají dlouhodobě prostřednictvím svého velvyslanectví důrazně najevo, že budou bránit zájmy amerického byznysu v Polsku.
V minulém týdnu to PiS zkusil znovu a v Sejmu schválil novelu mediálního zákona, které se přezdívá „lex TVN“. Hlasování sice vláda nejdříve kvůli odporu Gowina prohrála, jenže následně (podobně jako už dříve v několika případech, kdy PiS hlasování v Sejmu prohrál) předsedkyně Sejmu Elżbieta Witek jednoduše nařídila nové hlasování, které PiS „zázračně“ vyhrál. Pomohli mu k tomu totiž přeběhlíci z hnutí zpěváka Pawła Kukize, kteří kandidovali na kandidátce opozičních lidovců.
Podle Kaczyńského by bez přijetí novely zákona hrozilo, že polská média využije narkobyznys k praní špinavých peněz.
Pokud by novela prošla celým legislativním procesem, získat koncesi na vysílání v Polsku by mohla jen ta média, která mají sídlo v zemi Evropského hospodářského prostoru. Vládní politici se sice snažili vysvětlovat, že mají čisté úmysly, ale jejich argumentace stála dost na vodě a někdy byla až komická. Podle premiéra Morawieckého má novela bránit převzetí polských médií subjekty ze zemí, jako je Rusko nebo Čína. Jenže jediným, na koho by nyní zákon reálně dopadl, je právě „americká“ TVN. Naprosto kuriózní pak bylo vyjádření Kaczyńského, podle kterého by bez přijetí novely hrozilo, že polská média využije narkobyznys k praní špinavých peněz.
Ze zloducha hrdinou
Jak vůči Polskému údělu, tak i k „lex TVN“ byl Gowin od začátku kritický. Ještě před hlasováním otevřeně mluvil o tom, že cílem novely není ochrana polských médií, ale likvidace TVN, čímž si Polsko poškozuje vztahy se svými spojenci. O tom, že to bude právě umírněnější Gowin, který spíše opustí koalici, se spekulovalo již dlouhou dobu.
Už dříve se totiž podílel na vládě současné opozice a na rozdíl od radikálního Ziobry může pomýšlet na to, že úspěšně přeběhne na druhou stranu barikády. Nutno poznamenat, že mu to značně usnadňuje i velmi nevybíravá a útočná reakce některých představitelů vlády v čele s prezidentem Andrzejem Dudou, který se s ním odmítl při formálním přijímání demise osobně setkat.
Sledujte také naši reportáž z roku 2019 o nástupu k moci polské krajní pravice:
Gowin této situace ihned náležitě využil a z člověka, který šest let napomáhal PiS demontovat právní stát a brutálně si podmanit veřejnoprávní média, se stal velký obránce svobody slova, médií a demokracie. Touto rétorikou si evidentně snaží zajistit svou politickou budoucnost, která by ostatně v koalici s PiS nemusela být zdaleka tak jistá. Od loňského roku, kdy Polsko zachvátily masivní protesty proti zpřísnění potratového zákona, se totiž vládnoucí straně propadly preference, a protože má prakticky nulový koaliční potenciál, vážně hrozí, že v příštích volbách ztratí moc.
Sám Kaczyński navíc opakovaně koaličním partnerům hrozil, že do budoucna už se nemusejí dostat na společnou kandidátku. Předseda Dohody, známý pro svůj pragmatismus a nepříliš velkou loajalitu, tak zřejmě vycítil změnu větru a usoudil – podobně jako v případě loňských prezidentských voleb – že se mu vyplatí TVN bránit a jít do konfliktu s PiS.
Zmatek nad zmatek
Co tato situace znamená pro polskou vládu a politickou scénu? S odchodem Gowina a Dohody z koalice ztrácí PiS definitivně parlamentní většinu a bude se muset opírat o hrstku přeběhlíků. Dá se tedy očekávat, že se polská vláda pohrouží do ještě většího chaosu a nestability a PiS se bude dál u moci držet jen silou vůle. V této souvislosti je ale otázkou, jakou cenu za to bude muset Kaczyńského strana zaplatit. Jistě je možné některé poslance „uplatit“ lukrativními funkcemi a vidinou jistého přilepšení si. Jenže požadavky budou bezpochyby čím dál tím větší a PiS bude muset, pokud se chce udržet u moci, ustupovat. O kompletním přetvoření Polska k svému obrazu tak už může předseda Práva a spravedlnosti jen snít.
V jednom z průzkumů už největší opoziční strana – Tuskova Občanská platforma – dokonce Právo a spravedlnost dohnala, což se stalo poprvé od roku 2015.
Zároveň hrozí, že se PiS definitivně dostane do vleku radikálů ze strany Zbigniewa Ziobry i vlastních řad. Z koalice totiž odešel umírněnější prvek, kterému se občas dařilo krotit některé opravdu velké excesy, jako byl například pokus o uspořádání čistě korespondenčních prezidentských voleb. Spolu s tím nicméně platí, že jak se bude vláda utápět v permanentní krizi, budou se i snižovat šance PiS na další vládnutí.
Už nyní po návratu Donalda Tuska z Bruselu vystřelily preference do té doby se trápící PO nahoru. V jednom z průzkumů už největší opoziční strana dokonce PiS dohnala, což se stalo poprvé od roku 2015. Řádné parlamentní volby v roce 2023 jsou sice ještě daleko a do té doby se toho může stát opravdu hodně, ale trend slábnutí vlády je evidentní dlouhodobě a zatím ho nic nedokázalo zvrátit.
V relativně dohledné době proto PiS skutečně hrozí ztráta moci, což by pro mnohé jeho představitele a lidi blízké vládě bylo značně nemilé, a to nejen kvůli lukrativním funkcím, o které by přišli. Na rozdíl od Maďarska totiž PiS nikdy nezískal takovou moc, aby si mohl sám nadiktovat novou ústavu, zabetonovat systém a zcela transformovat stát podle vlastního přání. Celou řadu kroků – jako bylo například ovládnutí ústavního soudu – navíc udělal tak nešikovně, že to bude pro případnou novou vládu snadno napadnutelné. Po brutálních čistkách, nevybíravé politice a mnoha evidentních případech zneužívání pravomocí je tedy dost možné, že si to v nepříliš vzdálené budoucnosti řada lidí spojených s vládou ošklivě odskáče.
