Hromadný přesun do online prostředí vyvolal u různých firem touhu, aby na této platformě vznikl celý nový svět. Stane se metaverse dalším krokem vedle, nebo půjde o revoluci v životech lidí i fungování kapitalismu?
Představte si, že můžete vytvořit nový svět. Bude existovat ve virtuální realitě a pracují pro vás světové špičky z IT, takže jediným limitem je vaše fantazie. Strávíte dlouhé měsíce přípravami a konečně ho máte představit lidstvu. A jako první ukážete…
…skupinku přátel, co hraje karty. Do toho vynuceným smíchem reaguje na vtipy, které byste odposlechli v jakékoliv korporátní zasedačce od Brna po San Francisco. Avatary se vznášejí, ale vypadají jako vystřižené z animovaného filmu pro děti.
Přesně tohle předvedl Mark Zuckerberg, když na konci října odhalil svoji vizi budoucnosti. „Věříme, že metaverse bude nástupcem mobilního internetu,“ pronesl se svým typicky křečovitým úsměvem zakladatel a CEO Facebooku, který ten den přejmenoval na Meta.
„Je to šílené, ale Bezosovi s Zuckerbergem se nějak povedlo, že kosmonauti i virtuální realita přestali být cool,“ vystihnul uživatel s nickem mcnuggs dojem, který z Zuckerbergovy prezentace sdílelo spoustu dalších lidí – byla zkrátka nudná.
Vlažné přijetí, horká budoucnost?
Nuda ale nebyla jediným terčem, do kterého se internetová kritika strefovala. Zuckerberg během představení střídal principy virtuální reality (VR – člověk „vstoupí“ virtuálního světa) a augmentované reality (AR – člověk zobrazuje virtuální objekty ve fyzickém světě okolo sebe), aniž by vysvětlil, jak by celý vesmír fungoval dohromady.
Další část komentářů poukazovala na to, že samotná prezentace v rámci technologií neukázala nic převratného. „Drtivá většina byly jenom vysbírané ukázky, které známe z poslední dekády VR a AR – nic, co bychom už neviděli od Magic Leap, Samsungu nebo Oculusu. Přibylo jenom slovo ,metaverse‘ a Mark Zuckerberg, který mezi ukázkami chodí po svém domě,“ komentoval představení novinář Brian Merchant.
Zastánci Facebooku by jistě mohli namítnout, že jde o reakce pár závistivých škarohlídů. Jenže podobně vlažná reakce přišla i z trhů na Wall Street. Zatímco velkolepé představení nových produktů obvykle krátkodobě vystřelí cenu akcií vzhůru, tři dny po Zuckerbergově prezentaci klesla hodnota akcií Facebooku na nejnižší bod za posledních pět měsíců.
Vzhledem k tomu, že kritika Facebooku se v USA stala pevnou součástí mediálního mainstreamu a jednou z mála věcí, na které se shodnou republikáni s demokraty, Zuckerbergovo gesto bylo také interpretováno jako snaha odlákat pozornost od současných skandálů společnosti.
To svádí ke snadné interpretaci: Nesedněme Zuckerbergovi na lup a metaversem se vůbec nezabývejme. Ignorovat tento vývoj by však znamenalo nejen nepřesné čtení situace, ale také její zásadní podcenění.
Půjdou do toho všichni,’ prohlásil prezident Microsoftu Brad Smith, když se ho novináři ptali na zapojení takzvaných technologických gigantů do tvorby metaversu.
Proti vysvětlení „kouřovou clonou“ stojí fakt, že Facebook jenom letos do vývoje metaversu nainvestoval 10 miliard dolarů a na jeho tvorbu plánuje v Evropské unii najmout deset tisíc nových zaměstnanců. Zuckerberg o něm přitom psal už loni v lednu a akvizice firmy Oculus na VR headsety proběhla dokonce v roce 2014.
Mnohem důležitější je ale to, že svoje vlastní metaversy buduje – a částečně už provozuje – velká a různorodá skupina aktérů. Na již existujících platformách se odehrávají koncerty s milionovými návštěvami nebo prodávají virtuální pozemky či jachty za desítky milionů korun. Proto je třeba prozkoumat, kdo jsou stavitelé těchto nových světů
Parta #1: Staří, ne moc dobří giganti
Zatímco se Zuckerberg v Kalifornii lopotil se svojí řečí, v tisíc kilometrů na sever vzdáleném Redmondu už zřejmě chystala svoji odpověď korporace, která si na své „pracovně nudné“ prezentaci postavila značku.
O pět dní později představil Microsoft svoje plány na propojení aplikací Microsoft Mesh a Teams. Do poloviny příštího roku tak chce dát všem 250 milionům současných uživatelů možnost účastnit se meetingů ve 3D rozhraní skrze svoje – z nějakého důvodu beznohé – avatary.
The metaverse is here, and it’s not only transforming how we see the world but how we participate in it – from the factory floor to the meeting room. Take a look. pic.twitter.com/h5tsdYMXRD
— Satya Nadella (@satyanadella) November 2, 2021
„Půjdou do toho všichni,“ prohlásil prezident Microsoftu Brad Smith, když se ho novináři ptali na zapojení takzvaných technologických gigantů do tvorby metaversu. Ten bývá často rámován jako další úroveň internetu. Proto asi nikoho nepřekvapí, že se chce do jeho tvorby mluvit velká pětka, která současný internet ovládá – kromě Facebooku a Microsoftu jde také o Apple, Amazon a Google.
Nástup metaversu bývá v rámci této analogie také přirovnáván k mobilnímu internetu – smartphony, aplikace a neustálé připojení znamenaly zlom nejen pro uživatele, ale také přepsaly vztahy mezi velkými hráči. Zatímco Google a Apple dokázaly do nových přístrojů prosadit svoje operační systémy (= obchody s aplikacemi = marže a určování podmínek), Facebook a Microsoft se na tomto poli ocitly v podřízené pozici. To se ale může ve metaversu změnit.
Naproti tomu Apple se podle dosavadních informací do stavění metaversu nejspíš přímo nezapojí. To ale neznamená, že by si z nového koláče nechtěl ukousnout svůj podíl – v roce 2022 by měla firma představit svůj roky připravovaný headset pro virtuální či augmentovanou realitu.
Amazon a Google zatím zůstávají v pozadí, což ale nemusí nutně znamenat, že by jim měl zásadně ujíždět vlak. Obě firmy v rámci takzvaného internetu věcí ve velkém rozvíjejí propojování různých zařízení, což může být jeden ze zásadních aspektů metaversu.
Amazon kromě toho vyvíjí engine pro programy fungující na cloudech a drží si vedoucí postavení v oblasti vlastnictví serverů, které budou na extrémně náročné operace „nového internetu“ potřeba. Google byl zase vůbec první, kdo přišel s konceptem chytrých brýlí, ačkoliv se jeho pokus v roce 2013 nesetkal u zákazníků s větším úspěchem.
Brýle Google Glass / Zdroj: Raysonho @ Open Grid Scheduler / Grid Engine / Wikimedia Commons / CC0 1.0
Právě příběh Google Glasses a paralela s mobilním internetem nám nabízí dva možné vývoje celého metaversu. První varianta znamená, že jej jednoduše nebude používat dostatečně velké množství lidí a (dočasně) vyšumí.
Druhá možnost naznačuje, že stejně jako se smartphonem nezanikly notebooky a televize, ani metaverse úplně nevymaže starší technologie. „Nebude to jako umřít a probudit se v nebi. Pořád budeme žít v reálném světě s lidmi,“ nastiňuje prezident Microsoftu budoucnost v duchu této střízlivější vize.
Třetí možný směr ukazují nadšenci („shodou okolností“ často také investoři) do metaversu. „V kompletní vizi se stane bránou k většině digitálních zkušeností, klíčovým komponentem veškerého fyzického světa a další velkou pracovní platformou,“ píše ve své vlivné eseji o metaversu venture kapitalista Matthew Ball.
Ať už to s metaversem dopadne jakkoliv, je důležité mít na paměti, že technologičtí giganti nejsou zdaleka jediní, kteří se „nový svět“ pokoušejí vytvořit.
Čtěte také: Infrastrukturu virtuálního světa si rozparcelovali giganti. Jaká je budoucnost světa v cloudu?
Parta #2: Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč
Abychom pochopili druhou důležitou skupinu stavitelů, musíme se vrátit v čase do první vlny koronavirové pandemie. Svět se tehdy ve spoustě ohledů zastavil a hudební provoz nebyl výjimkou. Koncerty, na kterých je tolik umělců existenčně závislých, se přesunuly do sféry sci-fi. Ne však pro Travise Scotta. Ten totiž na jaře 2020 odehrál největší show svojí kariéry.
Houstonský rapper, respektive jeho hologram v „Godzilla měřítku“ během ní vystupoval na pevnině, pod hladinou oceánu i ve vesmíru. Ptáte se, jak je tohle možné? Celá akce se totiž odehrála v rozhraní videohry Fortnite. „Nejlepší event, který kdy ve hře byl,“ hodnotil jeden z více než 12 milionů lidí, kteří se show účastnili naživo.
Scottův koncert byl dosavadním vrcholem toho, co dokáže takzvaný tvůrčí režim ve hře Fortnite. Ten umožňuje hráčům „prostě jenom trávit čas“, upravovat prostředí okolo sebe (namísto původní herní střílečky) a účastnit se naplánovaných událostí. „Ještě to není metaverse, ale povahou mu dnes nic není blíž než Fortnite,“ psal v již zmíněné eseji etablovaný investor Ball.
Pro to, že se Fortnite stane základem metaversu, mluví několik faktorů. Kromě již zmíněných koncertů a tvůrčího módu je to 350milionová – a vzhledem k nízkému věku velmi perspektivní – uživatelská základna. Tvůrci hry, studiu Epic Games, se navíc povedlo něco do té doby nevídaného. V jejich světě se potkávají hráči nehledě na jejich zařízení – ať už jde o počítač, konzoli nebo mobil.
Bezprecedentní propojování ve Fortnite funguje i na úrovni takzvaných intelektuálních práv. „Můžete mít na sobě kostým od Marvelu a procházet se po Gothamu (na ten má licenci konkurenční DC). Tohle bude v metaversu zásadní,“ píše Ball. Epic také vlastní herní engine, na kterém může potenciálně běžet pohyb všech postav. Když jej porovnáme s podivnými beznohými postavičkami od Microsoftu, je jasné, kdo má momentálně navrch.
Osvoboďte Fortnite a pandemické zisky
Právě videoherní průmysl je tak v optimální pozici stát se vyzyvatelem technologických gigantů. „Vychylují trh ve svůj prospěch. Cenzurují politické názory, se kterými nesouhlasí. Množství moci koncentrované v rukou Googlu a Facebooku je vážnou hrozbu pro naši demokracii,“ vymezoval se vůči nim už v roce 2017 ředitel Epicu Tim Sweeney.
Mnohem zásadnější než rétorika ale možná bude to, že se Epic pustil do velké antimonopolní žaloby proti Applu, který v rámci souboje o marže z nákupů uvnitř hry odstranil Fortnite z AppStoru. Soudní spor začal letos na jaře ve stylu, který nelze popsat jinak než jako typický pro rok 2021.
Sezení amerického obvodního soudu bylo otevřené pro veřejnost prostřednictvím online přenosu, v němž ale soudci zapomněli účastníkům vypnout mikrofony. Rokování tak bylo o několik minut odloženo, protože soudní síň zaplavily výkřiky jako „osvoboďte Fortnite!“ nebo „vraťte nám Fortnite na telefony, pane soudce“.
Předmět sporu ale ukazuje, že mnohem víc než boj za americkou demokracii sledujeme starý známý konkurenční souboj o zisk. „V nadcházejících dekádách má metaverse potenciál stát se multibilionovým odvětvím světové ekonomiky,“ uvědomuje si Sweeney. Zajímavé může být sledovat, jak se bude vyvíjet vlastnická struktura Epic Games. Čtyřicet procent akcií totiž drží čínský videoherní obr Tencent, což by ale podle zpráv z letošního léta rád změnil Google.
To není žádná demokracie, ale neregulovaná kapitalistická fantazie
Jakkoliv mohou v několika ohledech vztahy mezi herním průmyslem a technologickými giganty působit napjatě, jednu věc mají společnou. Obě odvětví si během pandemie masivně finančně přilepšila.
„V Silicon Valley mají momentálně víc peněz, než dokážou utratit. Investoři si dost možná řekli: ,Potřebujeme novou nádobu, do které můžeme nalít kapitál.‘ A metaverse jim tohle zajistí,“ poukazuje novinář Brian Merchant na fakt, že objem investic do IT připomíná období těsně před prasknutím dot-com bubliny na začátku tisíciletí.
Parta #3: Všechnu moc blockchainu a bohatým
Vedle technologických gigantů a herního průmyslu se na startovní čáru závodu do metaversu postavila také třetí skupina. A ta měla z Zuckerbergova říjnového oznámení možná úplně největší radost. „Slovo metaverse se dostalo do mainstramu, což je pro něj jedině dobře,“ odpovídal novinářům poněkud diplomaticky Dave Carr, šéf komunikace Decentralandu.
Tenhle virtuální svět funguje od začátku letošního roku a měsíčně je v něm aktivních okolo 350 tisíc uživatelů. Ti ovládají svoji postavu pomocí kurzoru a klávesnice, jak to známe z klasických videoher. Svět je rozdělen na parcely, na kterých mohou uživatelé stavět buď jednoduše přetahováním myší, nebo pokročilým kódováním.
Pár dní po oznámení Facebooku se jedna taková parcela prodala za rekordních padesát milionů korun – respektive za kryptoměny odpovídající této hodnotě. Právě v tom spočívá zásadní rozdíl Decentralandu oproti ostatním VR platformám. Jeho páteří je kryptoměna s názvem MANA, jejíž hodnota stoupla od začátku roku – i díky oznámení Facebooku – zhruba o 400 %. Obchodování zde navíc probíhá na principu takzvaného NFT (Non Fungible Token).
Dnes tyto „tokeny“ fungují pouze jako jakýsi vágní protokol o vlastnictví. „Blockchain má malou kapacitu toho, co na něj lze zapsat. Proto, když si kupuješ NFT, nevlastníš ten samotný objekt, ale pouze certifikát s odkazem na něj,“ vysvětluje pro Voxpot ekonomický antropolog Martin Tremčinský, který se ve svém výzkumu zabývá blockchainem a kryptoměnami.
Čtěte také: Přichází technopolární svět: Jak digitální giganti změní globální řád
Zatímco v současnosti jsou NFTs často triviální nebo rovnou podvodné, a k tomu ničí planetu, optimističtější autoři vidí právě ve světech jako Decentraland smysluplnější budoucnost těchto tokenů. „Můžeme nad tím přemýšlet tak, že v nějakém příštím prostředí bude infrastruktura ,připravena na NFT‘ a přidělí vám za jejich vlastnictví určitá práva,“ píše ve své eseji shrnující možné náhledy na tento fenomén Venkatesh Rao.
Kromě NFTs si Decentraland zakládá na demokratickém étosu. V „prvním virtuálním světě vlastněném uživateli“ se o zásadních změnách rozhoduje hlasováním na online fóru. Na první pohled lákavý obraz dostává reálné barvy při pohledu na podrobné podmínky.
„Každá zastavená MANA vám dává jednu hlasovací jednotku, každá parcela půdy a nemovitost pak 2000 hlasovacích jednotek,“ vysvětluje rozhodovací mechanismy stránka Cryptopedia.
Facebook by se tak stal globální bankou, aniž by musel dodržet nastavené regulace
Dopady takto nastavených mechanismů vidí Tremčinský jasně: „Postavme vedle sebe třeba mě a Andreje Babiše. Nejbohatší procento Čechů má víc peněz než spodních devadesát procent. To nejbohatší procento by nás vždycky přehlasovalo,“ popisuje systémy, které nefungují pouze v Decentralandu, ale na spoustě dalších kryptoměn s takzvaným „governance principem“. „To není žádná demokracie, ale neregulovaná kapitalistická fantazie,“ shrnuje antropolog.
Kryptoměny a NFTs tak mohou sehrát v metaversu zásadní roli. Ve své prezentaci je zmiňoval i jinak velký zastánce centralizace Mark Zuckerberg. Právě zaměření na peníze a finanční transakce ale vynáší na světlo dost možná zásadní rovinu celého metaversu.
Souboj o podobu kapitalismu
„Naučili tě vidět jenom dobráky a záporáky. Když to dělají ostatní, tak je to v pořádku. V roce 2011 Evropská centrální banka vytiskla 171 miliard eur. Jenom tak. My děláme to stejné,“ říká postava loupícícho El Profesora policejní komisařce v dnes již kultovním netflixovém seriálu Papírový dům (La Casa de Papel). Podobnou obhajobu by dnes mohli vznést zastánci Decentralandu a dalších platforem, které se snaží zavést vlastní platební systémy nezávislé na centrálních bankách.
Touhu „mít vlastní peníze“ projevil v roce 2019 také Facebook, který se pokusil rozjet svoji kryptoměnu nazvanou Libra, s níž se mělo platit uvnitř aplikací této sociální sítě. S tou ale tvrdě narazil u regulátorů. Proti jejímu vzniku se rázně postavili politici z celého světa – od Angely Merkel po Donalda Trumpa. „V podstatě by se tak stali globální bankou, aniž by museli dodržet nastavené regulace,“ vysvětluje odpor Tremčinský.
Co v normálním světě není, v metaversu může být, chtělo by se říct. Obchody a podnikání jsou vedle práce a zábavy třetí věcí, která padá snad na všech prezentacích. „Kromě technické práce bude potřeba také vybudovat ekosystém a nové formy správy. A na to se chceme opravdu soustředit,“ prohlásil během svého vystoupení Zuckerberg.
Zatímco internet vzešel z výzkumů na univerzitách a v americké armádě, metaverse budou stavět jen a pouze korporace.
Ať už hodnotíme snahu o nezávislost na centrálních bankách jakkoliv, blockchainové technologie, na kterých podobné pokusy stojí, se dotýkají nás všech skrze jejich dopady na životní prostředí. Jedna transakce BitCoinu spotřebuje tolik energie, kolik průměrná americká domácnost za rok.
Některé kryptoměny jako třeba Ethereum se proto snaží přecházet na jiné principy, které by nebyly tak energeticky náročné. „V novém systému by transakce neověřovali těžaři, ale velcí vlastníci formou záruk. To je ekologicky příznivější, ale vytrácí se tím decentralizační potenciál a začíná to připomínat bankovní systém, který máme dnes,“ shrnuje tyto snahy Tremčinský.
Čtěte také: Bitcoin, Netflix, email: Náš masivní přesun do virtuálního světa zanechává hlubokou jizvu na tom fyzickém
Únik z hroutícího se světa
Přemýšlení o penězích sice rýsuje potenciálně děsivé techno-feudalistické scénáře, ale v nejbližší budoucnosti se nejspíš v metaversu budou řešit přízemnější záležitosti. Často akcentovaným aspekt je propojenost, ale historicky v ní technologické firmy nejsou příliš dobré.
Důležité bude sledovat, jakým směrem se vyvinou pracovně právní vztahy. Matthew Ball mluví o metaversu jako o „další velké pracovní platformě“ a nadšeně uvádí příklad ze hry World of Warcraft, ve které obyvatelé z chudších částí světa těžili virtuální zlato pro ty hráče z globálního severu, kterým se do této repetitivní činnosti v rámci hry zkrátka nechtělo.
Kromě toho se často mluví o potřebě vybudovat úplně novou infrastrukturu, technologie a protokoly. „Internet nikdy nebyl designovaný k něčemu podobnému. Byl vystavěn s cílem sdílet soubory z jednoho počítače na druhý,“ píše Ball a nijak neskrývá ani zásadně odlišné motivace vytváření těchto systémů. Zatímco internet vzešel z výzkumů na univerzitách a v americké armádě, metaverse budou stavět jen a pouze korporace.
Zásadní role soukromých firem může působit děsivě třeba v souvislosti s čím dál tím horším stavem klimatu. Zatímco Facebook ve své prezentaci sliboval možnost prohlédnout si díky metaversu zblízka Velký korálový útes, tak ten opravdový z oceánu do roku 2050 nejspíš zmizí kvůli klimatické krizi.
Neřešení důležitějších problémů je ale jen jednou stránkou mince jménem metaverse. „Jakmile se vzdáme našich smyslů a nervového systému ve prospěch soukromé manipulace těch, kteří by na nich chtěli vydělávat, v podstatě nám nezbydou žádná práva,“ napsal mediální teoretik Marshall McLuhan do své kultovní knihy Jak rozumět médiím v polovině šedesátých let.
Ironický komentář o tom, že mělo jít o varování, nikoliv o návod, by šlo vznést už na naši současnost. Pokud ale vezmeme vážně existenci metaversu, najednou se může i dnešní internet – se všemi návykovými algoritmy a s toxickým prostředím sociálních sítí pod neustálým dohledem data sbírajících korporací – zdát jako relativně příjemné místo.
